Únor 2018

GBML - Kapitola 14

28. února 2018 v 15:00 | Anaj |  GBML

Nebudu zakrývat, že jsem ráda, že je tento příběh u konce. I přes všechnu nelibost si pořád stojím za tím, že tahle kapitola je pěkná. Možná je to tím, že je poslední. Celá povídka má přes 18 500 slov, což je pěkné číslo, bohuželna počtu ne vždy záleží. Měla jsem teď takové spisovatelské období, kdy jsem měla potřebu psát. Měla jsem pocit, že by bylo fajn to zkusit. Teď si tím až tak jistá nejsem. Mám dopsané dvě další věci, z nichž jednu pravděodobně zveřejním.U té druhé si nejsem jistá, ale pokud se tak stane, tak jen nawattpadu, protože si myslím, že mi sem k blogu moc nesedí. Tím mám v plánu uzavřít svou spisovatelskou činnost, alespoň prozatím. Musím přijít na to, kde dělám chyby a proč se to nedá číst. :) Někdy mám pocit, že to moje psaní vlastně není až tak strašné, ale čím víc čtu, tím je ten pocit menší a menší. Uvidím, jak to nakonec celé dopadne. To jsem ale odbočila od tématu. Tímto se s vámi loučí všichni z GBML a na úplný závěr si sem dovolím přidat písničku, kterou jsme poslouchala, když jsem tuto kapitolu psala. Je taková pozitivní, o člověkovi, který pro tady toho druhého vždy bude.

Kim SungGyu, SF9

26. února 2018 v 14:51 | Anaj |  KPOP: Comebacky

Už jsem se zmiňovala, jak moc mámráda skupinu Infinite. Podle mě jsou všichni neskutěčně talentovaní, což dne opět dokázala Kim SungGyu, který vydal své první album 10 Stories s titulní skladbou True Love. Zamilovala jsem si ji na první poslech, stejně jako zybtek alba. Většina skladeb je spíše baladického charakteru, ale lze zde najít i něco rychlejšího.

Seznam skladeb:
1. 뭐랬어 (Feat. PUNCHNELLO) (What Did I Say)
2. 머물러줘 (Stay)
3. True Love
4. 끌림 (Attraction)
5. 지워지는 날들 (Vanishing Days)
6. Till Sunrise (Feat. JW of NELL)
7. Sorry
8. 천사의 도시 (City Of Angels)
9. Sentimental
10. 거울 (Mirror)



S poněkud energitičtějším a barevnějším konceptem se vrátila také skupina SF9 a to se čtvrtým mini albem Mamma Mia. Titulní píseň Mamma Mia je rozhodně dobrá, video je lehce praštěné, ale i samotný muzikál Mamma Mia byl takový, takže to je fuk. Musím ale říct, že mě tohle dost chytlo, i když podle mě O Soel Mio byla nohem lepší, ale je to enrgetické a veselé, taže proč ne?

Seznam skladeb:
1. Mamma Mia
2. Never Say Goodbye
3. 시간을 거꾸로 (Time Backwards)
4. Be My Baby
5. Midnight Road
6. Dear Fantasy


Olympijské šílenství je u konce

25. února 2018 v 14:00 | Anaj |  Moje tlachání
File:PyeongChang 2018 Winter Olympics.svg

Zdravím,
letošní Olympijské hry se zdárně posunuly ke konci, konečně se lidé budou věnovat i něčemu jinému. Já osobně se většinou o tento velký sporotvní svátek zajímám, v minulých ročnících jsem se hlavně zaměřovala na biatlon. Fascinovali mě sportovci, kteří dokázali uběhnout kilometry na lyžích aještě potom, pokud možno přesně, střílet na terč. Musí to být pořádná makačka. O to víc mě pobavila věta mojí babičky: "Oni se vůbec nenadřou." Kdyby alespoň viděla, jak sjíždí z kopce, to může vypadat odpočinkově, ale ne. Babička sledovala olympioniky, kteří makali, aby se do toho kopce dostali jako první... Pokaždé jsme také doma koukali na zápasy českých hokejistů, z čehož náš táta vždy šílel, protože já a máma bychom byly opravdu skvělé komentátorky. S babi jsem poté koukala na krasobruslení. V této disciplíně by babča excelovala jako kritička krásy. To bylo samé: "Vidíš ten nos? Jako orlí!" a nebo "Ten má vysoké čelo." Zkrátka, pořád byla nespokojená. Proto jsem asi nejradši, už jako malá, koukala na letní Olympijské hry s dědou. Ten při závodech vždy dal atletům a atletkám vtipná jména. Věřte mi, že poslouchat, že "Tlačenka právě předběhla Mrkev," a "On se asi potřeboval vykoupat," mi přišlo jako dítěti nesmírně zábavné.
Tyto časy jsou ale již dávno pryč. Letos jsem kupříkladu neviděla jediný závod, celý zápas, nic. Vždy jsem si jen rozklikla výsledky. A to jsem měla tento týden volno! Také jsem si říkala, že se na něco podívám. Třeba na Ledeckou, které jsem moc fandila a polil mě takový zvláštní pocit spokojenosti, když jsem si přečetla, že získala i druhou zlatou medaili. Stejně tak Samková se Sáblíkovou. Obě dvě opravdu uznávám, protože něco dokázaly, i když pro to neměly vždy úplně ideální podmínky. Dále hokej. V pátek jsem pustila Seznam a našla si tam komentování zápasu s Olympijskými sportovci z Ruska. Když jsem to zapla, bylo to 0:0. Asi po pěti minutách Rusové vstřelili první gól a při druhém jsem to radši vypla, přesvědčená o tom, že to projedou kvůli mně. Asi ve dvě hodiny odpoledne jsem si najela na výsledky. 0:3, takže to asi nebyla moje chyba. Přiznávám, že jsem viděla posledních deset minut souboje Česka s Kanadou a byla jsem silně znechucena. Experty. Ty komentátory bych sprovodila z povrchu zemského. Možná by bylo rychlejší koupit jim jednosměrnou letenku do KLDR. Těch deset minut jsem v podstatě celé litovala brankáře. Nechtěla bych být v jejich kůži, když se kolem nich shluknou oba dva týmy, nebo hůř, se po nich rovnou válí. Myslím si, že si tu prohru náš národní tým zaslouží, protože i na bronz by ten hokej měl nějak vypadat. A to nejsem expert, ale vím, že tam docházelo k fatálním selháním obrany. Radši se už nebudu dál šířit.
I když jsem ale žádný z důležitých utkání neviděla, nějak moc mě to nemrzí. Asi nejsem až tak zapálený sportovní fanoušek. Co mě ale mrzí je, že jsem neviděla ani zahajující ani závěrečný ceremoniál (doufám, že se mi povede najít ze záznamu). Slyšela jsem, že ten na začátek zase nebyl tak úžasný, ale oni tam měli velkou zimu, takže bych jim to i odpustila. Povedlo se mi ale něco najít, takže jsem z toho alespoň něco málo měla. Vždycky jsem úplně jako zkamenělá, když lidé vytvoří ze svých těl vlajku, je to podle mě velmi působivé. Slavnostní zapálení Olympijského ohně byla také podívaná. Během roku jsem viděla pár lidí, kteří s ním cestovali až do Pyeongchangu a závěrečné zapálení vypadalo velmi majestátně.

Dlouho jsem také hledala, kdo že to vlastně zpíval národní hymnu na zahájení. Slyšela jsem o pár lidech, ale ani u jednoho jsem si nebyla jistá. Nakonec jsem se dopátrala Baekhyuna (EXO). Myslím, že se svého úkolu zhostil velmi dobře. A zde se dostáváme k tomu, co má kpop s Olympiádou. Na zahájení tedy zpíval Baek, během nástupu sportovců hrály písně od BTS, TWICE, BIGBANG... A na závěrečném ceremoniálu vystou taktéž někteří kop umělci, konkrétně EXO a CL.

V rámci letošní olympiády se hodně řešilo, že obě Koreje vystoupí pod jednou vlajkou. Jako, byla jsem ohledně toho lehce skeptická. Ne, že by bylo špatně během Olympiády odsunout politické problémy stranou a uzavřít příměří. To vůbec ne. Jen jsem měla strach, že toho Kim Jong-un nějak využije v rámci propagandy. Neříkám, že se tak úplně stalo, ale jeho sestra, která do Jižní Korei přijela, na sebe upoutala velkou pzornost. Je to pochopitelné, ale tak nějak bych byla radši, kdyby se během her přestaly politické věci řešit úplně.
Také mě štvalo, jak jsme i my přemýšleli, že bychom šli pod jednou vlajkou se Slováky. Panebože, proč!? Napřed si pořád stěžujeme, že nám ve světě říkají "Czechoslovakia", ale když máme možnost ukázat, že jsme dva rozdílné státy, tak bychom to klidně zavrhli. Nakonec se tak nestalo, takže to byl jen planý poplach, ale jen ta představa... Jsem ráda, že jsme šli zvlášť, plus se mi moc líbilo, jakým způsobem byly jednotlivé země představeny dívkou se jménem dané země. Dobře vymyšlené.

Olympijským hrám se přece jen ale musí nechat, že i když jen na nějakou dobu, dokáží spojit v podstatě celý svět. V samotném dějišti spojují národnosti z různých koutů zemí a v jednotlivých zemích zase občany. Na chvíli je jedno jestli fandíte tomu týmu nebo jinému. Na Olympiádě máte jen jeden tým a to ten národní, takže se fanoušci semknou a spolupracují. Některé projevy fandění jsou sice už trochu přehnané, ale co se dá dělat, všude se najdou slušní lidé a ti, kteří se prostě neumí chovat.
Takže za mě Olympiáda ano, jen se to nesmí přehánět. Stejně jako se vším. Když váš tým vyhraje, tak se v podstatě nic nestane a když prohraje, tak vlastně taky ne. Jde jen o ten pocit.
Mimochodem, snažení se naučit korejsky na mě má již značný vliv. Například naprosto odsuzuju počeštěnou verzi jména města Pchjongčchang, mnohem víc se mi líbí ta anglická varianta Pyeongchang, protože to odpovídá tomu, jak se to píše v hangulu (평창군) a vy tak máte alespoň ponětí, jak se to čte. Uznejte sami, že jste nad tím někdy dumali, když jste to viděli v novinách či na internetu. Stále víc si stojím za tím, že některá jména by se prostě do češtiny překládat neměla, protože to akorát mate.
Co říct závěrem. Jediné, v co doufám je, že Korea teď nepřijde na buben, protože si ani nedovedu představit, kolik je uspořádání tak obrovské události, muselo stát peněz.

A snow sculpture of the Olympic Rings near the venue for the opening and closing ceremonies of the Pyeongchang 2018 Winter Olympic Games


GBML - Kapitola 13

24. února 2018 v 14:04 | Anaj |  GBML

Zdravím,
ty prázdniny utekly až nezdravě rychle. Mám pocit, jakoby to bylo včera, co jsem se vrátila domů s rýmou a bolavým krkem a dnes už je sobota a v pondělí zase do toho ústavu. Ještěže již brzy budou Velikonoční. Mé spáleniny jsou na tom již lépe, ale chlubit se s nimi asi nebudu. Příští týden ve škole bude zabijácký. Nevím, co se učit dřív. Možná by to bylo lepší, kdybych se něco učila během volna. Ale proč bych to dělala? Nemám ani jeden dobrý důvod. Nakonec jsem se nedostala ani k výpiskům z knížek. Samozřejmě pro to mám dobrou omluvu. Našla jsem zajímavý seriál a to jde pak vše stranou.
Konečně k příběhu. Nebudete mi věřit, jak jsem šťastná, že tohle končí. Nevím, co se stalo, ale když se někdy dokopu k tomu, abych to po sobě ještě před vydáním zkontrolovala, tak si skoro trhám vlasy hrůzou. Dnes jsem to pro jistotu nečetla, jdu k té holičce, tak chci, aby měla co stříhat. Nevím, podruhé bych to už asi nevydala. Což mě přivádí k jinému problému, ale ten budu řešit někdy jindy. Máme tu předposlední díl, hurá.

VROMANCE, CLC

23. února 2018 v 12:27 | Anaj |  KPOP: Comebacky
Zdravím,
poté , co jsem na sebe včera svrhla hrnek vařícího kafe, jsem celé odpoledne ledovala a na blog se vykašlala. Myslím, že je to pochopitelné, navíc jsme se polila tak blbě, že jsem se skoro nemohla hnout, jak mě to bolelo. Dnes je to v pohodě, ty fleky vypadají opravdu nádherně, kdyby byl Halloween, mohla bych jít za zombíka. To by bylo z mého života a teď se vrhenme na comebacky.


Přiznám se, že o VROMANCE nic nevím, do teď jsem od nich ani nic neslyšela. U písničky Star mě ale velmi zaujal videoklip, tudíž jsem neodolala. Skupina rozjela jakýsi projekt, trilogii a singl Star je jejím druhým počinem. Rozhodně je co poslouchat. Překvapily mě jejich hlasy, opravdu jemné, krásně ladící k této pomalé písni. I přes kvality zvuku mě stejně nejvíc nadchlo video, tanečníci opravdu jakoby prožívají vztah. Působ to moc dobře.



O něco lépe jsem na tom s dívčí skupinou CLC. Jejich hit Hobgoblin mě zaujal, a tak jsem si s radostí poslechla novinku z mini alba Black Dress. Musím vyzvednout zajímavé video a chytlavou melodii. Stále mám ale pocit, že ten beat v refrénu jsem už někde slyšela, nejsem si jistá, v nějaké hip-hopové písni. Je ale úplně v klidu možné, že se mi to jen zdá.

Seznam skladeb:
1. Black Dress
2. Like That
3. 선 (Distance)
4. To The Sky
5. 일곱 번째 (Seventh)



GBML - Kapitola 12

21. února 2018 v 12:46 | Anaj

Pomalu ale jistě se blížím do finiše. Ale to říkám už dlouho.

BoA, I.M

20. února 2018 v 14:30 | Anaj |  KPOP: Comebacky

BoA je legenda. O to víc je zajímavé, že jsem od ní nikdy nic neslyšela, tedy alespoň ne vědomě. Měla jsem to v plánu tolikrát. Prostě si pustit některá její videa a zjistit, jestli je tak dobrá, jak se o ní traduje. Nikdy jsem se k tomu nedostala. Dnes tedy nastal den D. BoA vydala své první mini album One Shot Two Shot se stejnojmennou titulní písní a já nakonec klikla. Chytlo mě to. Nechce se mi věřit, že jí je již přes třicet, vypadá skvěle a ve všech outfitech, které měla na sobě, vypadala skvěle, perfektně jí sedly a já bych si ji klidně spletla s osmnáctiletou dívkou. Co se videa týče, zůstává mi rozum stát nad tím koncem. Pěkné překvápko. Ale dobrý nápad. Možná, že se tedy po dnešku konečně dostanu k tomu, abych BoA-u lépe prozkoumala a zjistila, co všechno jsem zameškala. Nebo taky ne, protože jsem neskutečně líná. Ale tohle mini album je dobré, propojuje v něm několik stylů, takže si v něm máte mnohem větší šanci najít svého oblíbence. U mě vede titulní One Shot Two Shot, Camo a Nega Dola, ta nedávno vyšla také jako singl.

Seznam skladeb:
1. One Shot Two Shot
2. Everybody Knows
3. 내가 돌아 (Nega Dola)
4. Your Song (ft. Junoflo)
5. Recollection
6. Always, Always (ft. Chancellor)
7. Camo



Svůj nový mixtape dnes vydal i rapper I.M (Monsta X). Nese název Fly With Me a je to něco hudebně dost zajímavého, střižení různých žánrů, ale působí to dobrým dojmem. Opravdu se mi líbí zpracování videa. Abych ale pravdu řekla, musela jsem si to pustit třikrát, abych tomu přišla na chuť a takovou výdrž já u všech nemám. Většinou to vzdávám hned napoprvé, nejdýl po druhém puštění. Tady jsem ale viděla náznak, že se mi to líbí v půlce druhého poslechu, takže jsem to nechala jet ještě potřetí a hotovo. I.M má krásný hlas a já se nechtěla vzdát toho, že ten song je dobrý a nakonec to vyšlo. Musela jsem jen přivyknout trochu jinému stylu. Vždycky jsme ráda, když se členové skupin rozhodnou vydat něco svého, něco na čem pracovali a je to třeba úplně něco jiného, než dělají se skupinou, ale vystihuje to jejich názory na hudbu.

Novinky ze světa Kpopu #4

20. února 2018 v 12:33 | Anaj |  KPOP: Ostatní

Zdravím,
tohle tady již dlouho nebylo a já si řekla, že je to škoda. Novinky se mi nahromadily, takže je na čase je rozebrat i zde. Je pravdou, že skoro veškerou pozornost nyní dostávají Olympijské hry, které mají s kpopem společného víc, než by člověk čekal, ale o těch se zmíním až někdy příště. Dnes to bude čistě kpop, protože korejské hvězdy si nedají pokoj a neustále překvapují, ať už v tom dobrém slova smyslu, či v tom horším.

Kpop Songs That Made Me A Fan Of The Artist

19. února 2018 v 12:26 | Anaj |  KPOP: Ostatní
Zdravím,
na youtube jsem narazila na video, které se zaobíralo právě tímto tématem a já si řekla, proč to nezkusit taky. Zamyslet se nad tím, proč jsem jednotlivé umělce vůbec začala sledovat a fandit jim. Ještě abych to uvedla na pravou míru. Opravdu zapálení fanoušci říkají že jsou "stan" daného autora. To já si o sobě netroufám tvrdit. Mám ráda spoustu skupin a sólistů, myslím, že bych se v anglické terminologii dala nazvat "multifandom". Prostě poslouchám jejich hudbu, ale ne vždy znám všechny členy a rozeznám je od sebe, neznám o nich všechny podrobnosti apod. Nepřijde mi, že je to to nejdůležitější v mém životě. Myslím, že bych se mohla považovat za "stan" jen B.A.P a BTS. To jsou skupiny o kterých vím opravdu hodně, sleduji jejich sociální sítě a zajímám se o jejich aktivity. U zbytku jsem prostě jen obyčejný fanoušek, ale i u těhle dvou nepotřebuji znát každý jejich krok. Nejsem blázen, ještě ne. :)
Ze začátku jsem si říkala, že na tom nemůže být nic těžkého, ale postupem času se ukázalo, že u některých interpretů si nejsem stoprocentně jistá. U některých to byla hned první psnička, co jsem od nich slyšela, u jiných to trvalo déle. Každým pádem, bylo to hodně nostalgické a taky to zabralo dost dlouhou dobu, protože jsem samozřejmě neskončila u jedné písničky, ale musela jsem projít minimálně dvě další, které pro mě jsou u daného interpreta důležité. No jo, jsem ztracený případ.
Takže, tohle je můj seznam písní, které mě přivedly k jednotlivým interpretům.

NCT U - Boss M/V; Miryo - Can I See You Again

18. února 2018 v 17:32 | Anaj |  KPOP: Comebacky

Chtěla jsem to nechat na zítřek, ale kluci mi to nedovolili. Troufnu si říct, že NCT U mi právě zachránili únor. Jakože opravdu. Tento měsíc je na korejské comebacky slabý a já se proto musím vrhat do hlubin kpop, kde se snažím najít něco zajímavého. NCT již nějakou dobu sleduju. V březnu by se měli vrátit jako 18-ti členná skupina (ne nadarmo se o nich mluví jako oskupině s nekonečným počtem členů :D), přibudou jim tři členi, a mně přijde, že by to mohl být opravdu velký trhák. Protže osmnáct lidí na jedné stage... Pokud zvolí dobrý koncept, tak to bude velkolepé. Asi před hodinou kluci vypustili do světa video k Boss. Pecka se pořádným hip-hopovým rytmem, skvělou choreografií a dobře propracovaným videem. Všem sedmi členům to moc sekne a já si říkám, že se o ně asi přece jen začnu zajímat víc. Uvidíme, jak se to vyvine po březnovém comebacku. Boss je ale skvělá.



Miryo, členka skupiny Brown Eyed Girls, vydala singl Come s titulní písní Can i See You Again, ke které vydala neobvyklé video. Dopředu musím upozornit, že pokud nejste fandy zpívajících hlav opic, psů, lišek a dalších zvířátek, tak si ho raději ani nepouštějte. Písnička sama o sobě je ale pěkná. Miryo má moc hezký hlas, který sem skvěle pasuje.
Už jsem o jejím comebacku chtěla napsat dřív, ale nenašla jsem nic jiného, čím to doplnit a nepřišlo mi to, jako tak důležitá zpráva. Pak ale přišli NCT U a už mi to za to stálo. Končím, opravdu tu končím. Ani sem nepáchnu.

Seznam skladeb:
1. Can i See You Again
2. What Did He Say