GBML - Kapitola 3

20. ledna 2018 v 17:52 | Anaj |  GBML

Dostáváme se ke kapitole číslo tři, jej. Mlěa jsem to v plánu vydat výjimečně dřív, což se mi nakonec bohužel nepodařilo, protože mám pocit, že rodiče jsou snad placení za to, aby mi kazili všechny moje plány. Ale i tak, příběh pokračuje dál a dočkáme se prvního setkání s Martinem, lehkého nedorozumnění... a to je asi tak všechno. :) Přeji příjemné počtení.


V první kavárně po cestě jsem koupila Beth to slibované kafe, načež jsem se opět stala nejlepší kámoškou na světě. Lukáš šel vedle nás a usrkával ze svého. Tu věc s brigádou jsme jaksi zamluvili. "Gab, podrž mi to kafe, vrní mi mobil." Ochotně jsem čapla Bethiino kafe a Beth začala šátrat v kapse. Bylo na ní vidět, že doufá v něco, co se nestane, což brzy zjistila. Přečetla si zprávu a úsměv jí povadl.
"Tak kdo to je?" ptala jsem se. "Martin, prý abychom na něj nezapomněli s ranní kávou, že zase ráno nestíhal a bez kafe nemůže existovat." "Jak o nás může tak pochybovat, vždyť je to už tradice, že mu ho nosíme. To by mě zajímalo co včera dělal, že zase nestíhal." "Co myslíš, to co poslední týden dělá a ještě mu nedocvaklo, že to není správné." odpověděla Beth lehce vytočeně, něco naťukala do mobilu a vzala si ode mne svou kávu zpět. "Když ono je to těžké, má na sobě růžové brýle a myslí si že je Petr dokonalý. S tím momentálně nic nenaděláš, musí se pořádně majznout, už zase." smutně jsem šeptla poslední slova. "Hej, o čem se to bavíte a mně nic neřeknete, to není fér," zakňoural Lukáš a vmísil se mezi nás. "To není tvoje věc, ty, kdo neuznáváš zamilované lidi," odsekla Beth. "To jsem nikdy neřekl," bránil se "jen jsem ti řekl pravdu, kterou již brzy poznáš sama, takže si myslím, že mám právo vědět, o čem se bavíte." "Martin má problémy," vypadlo ze mě, načež mi přistála Bethiina ruka na puse, aby mě včas umlčela. Martin se nerad chlubí svými problémy v lásce veřejně, zvlášť proto, že ne každý je schopen je respektovat, jako problémy normálního dospívajícího člověka. Nám dvěma věří a víme z jeho milostného života v podstatě vše, i to co bychom raději nevěděly. Ale když přijde na Lukáše, Martin se stane extra ostražitým. Nevěří mu, prý se na něj divně dívá. "Stejně je to vyslanec pekla nebo nějaké podobné skupiny, který mě chce nechat upálit zaživa!" tvrdí mi stále dokola, když se ho ptám proč. Mně to vůbec tak nepřijde, nikdy jsem nezpozorovala, že by se na něj Lukáš divně díval a už vůbec ne, že by měl nějaké narážky vůči jeho orientaci. Vlastně on se k těmto věcem vyjadřuje jen zřídka, spíš vůbec ne. "Ale to není tvoje věc," dodala Beth, zachraňující situaci. A kdo tady koho zachraňuje před zbrklými rozhodnutími Gab, no? "Radši půjdeme, ať mu nevystydne to kafe," řeknu rozhodně a rázným krokem vyrazím vpřed. Celou cestu jsme šli v tichosti a rozhodně neuběhla tak rychle jako obvykle.
K bráně školy jsme došli v dost bídném stavu, protože na nás plně dolehla skutečnost, že škola stojí a my se budeme muset učit. Jediný, kdo nevypadal unaven životem, byl Martin, který se k nám hrnul jako hurikán a kdyby mu lidi neuhýbali, bral by je s sebou. "Čau holky. Jé Gábi mi nese kafe, už jsem ti říkal, že jsi nejlepší?" zazubil se na mě. "Upřímně už dlouho ne." Úsměv jsem mu oplatila. Nechápala jsem jak dokáže být pořád takové sluníčko, ale bylo to nakažlivé. "Teď sis to zkazil chlapečku," ozvala se opět uraženě Beth "chtěla jsem ti dát jednu ze svých skvělých sušenek, které jsou jako dělané k zakousnutí ke kávě, ale když ty takhle, tak víš co? Žádná sušenka nebude!" uraženě si odfrkla a raději se věnovala své kávě než zmatenému Martinovi, který absolutně netušil, co udělal špatně. "To bude v pohodě," ozval se najednou Lukáš, kterého doteď úspěšně ignoroval zase Martin "chce to čas, jen si nejsem jistej, jestli má krámy, nebo jí štve, že mám pravdu." "Proč jste na mě všichni dneska tak zlí!" vykřikla Beth a v mžiku proběhla branou školy a zmizela v davu studentů.
Nevěřícně jsem za ní hleděla, už jsem chtěla jít za ní, když se zase ozval Martin: "To se ti povedlo blonďáku!" pronesl tak arogantním tónem, který jsem u něj snad ještě neslyšela, a odkráčel pryč. Pro mě nastalo dilema, následovat Beth a nechat Lukáše osudu, nebo… Odpověď byla jasná. "Jsem si jistá, že to tak nemyslel," podívala jsem se na Luka "dneska jsou všichni nějací divní, těžko říct, kdo tu má krámy." pokusila jsem se o úsměv. "Díky Gábi, ale asi má pravdu, přepískl jsem to. Měl bych se jí omluvit." Ach, on je tak správný, dokáže uznat svou chybu. Soustřeď se Gábino, soustřeď. "To klidně můžeš a asi by to bylo správné, jen já bych s ní radši napřed promluvila, musím zjistit, jestli se nestalo něco víc, co nevím." "Jasně, běž a sejdeme se na obědě? Tam bych si sní mohl promluvit." "To je dobrý nápad, tak já jdu. Zatím," zamávala jsem mu a už jsem mířila hledat alespoň někoho z mých přátel.
Cestou jsem narazila na pár lidí ze třídy, které jsem v rychlosti pozdravila a šla dál. Konečně jsem spatřila Martina jen kousek ode mne. Postával před dívčími záchodky a zmateně se rozhlížel. Došla jsem k němu. "No konečně jsi tady, šla sem. Viděl jsem ji, ale dovnitř jaksi nemůžu, je to prý proti všemu, tak tu jak blb čekám na nějakou odvážnou dívku, která tam vejde, přemůže saň a za pět minut s ní přijde do hodiny biologie." "Tak sleduj amatére, přemožitelka saně právě přichází," hodila jsem na něj zářivý úsměv "za čtyři minuty jsme ve třídě."
Nato jsem vešla dovnitř. Bylo tu pár holek u zrcadla, které jsem neznala, a tři kabinky byly zavřeny. "Beth!" Zvolala jsem a holky se okamžitě otočily, skvěle, to jsem přesně potřebovala, veškerou pozornost na sobě. "No tak Beth, vím že jsi tu!" Holky se opět otočily k zrcadlu a některé dokonce odešly. Z jedné kabinky se ozval vzlyk. Bingo, pomyslela jsem si. "Beth, otevři prosím. Promluvíme si." zaklepala jsem na kabinku, ze které se ozývaly ony zvuky. A ony se opravdu otevřely. Vešla jsem dovnitř a zavřela za sebou.
Beth seděla na zavřeném záchodě a oči měla rudé od pláče. "Co se stalo Beth, neříkej mi, že tě tak naštval Lukáš se svojí poznámkou, která byla sice blbá, ale jeho to mrzí a chce se omluvit, nebo snad to, že Martin prohlásil, že jsem nejlepší, ty víš jako to myslí. Tak co se děje?" Beth se na mě podívala, stále popotahovala, ale dala dohromady větu: "Lukáš má pravdu, on se neozve. Je jako všichni před ním. Bylo vidět, že je playboy… Proč musím být tak blbá a pokaždé se hned zamilovat? Proč?!" působila tak nešťastně a možná i trochu zoufale. Je pravdou, že když někoho potká, tak je to pokaždé láska jako trám, ale nakonec jsou z toho maximálně dvě rande a nastává konec, který Beth vždy špatně nese. "Bude to dobré uvidíš, jednou se objeví někdo, kdo s tebou zůstane navěky. Vždyť si skvělá holka, vzpomeň na své báječné sušenky, bude z tebe ta nejlepší cukrářka na světě, nebo cokoliv jiného, co si zrovna usmyslíš," povzbudivě jsem se na ní usmála. "Víš, že jsi právě odrecitovala půlku motivační příručky?" zeptala se mě Beth a pokusila se o úsměv. "A pomohlo to?" "Možná trochu," řekla.
"Hele nech si ten netrpělivý výraz, já vím, že musíme na biolu, už se zvedám," oznámila mi následovně a donutila mě otevřít dveře a vyjít ven. Někdy bych chtěla umět kontrolovat své mimické svaly, protože dělají věci, které já nechci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama