!NOVÝ AKTIVNÍ BLOG ZDE!

GBML - Kapitola 2

17. ledna 2018 v 14:43 | Anaj |  GBML

Je mi hrozně při pomyšlení na to, že jsem tady, až do dneška, nic nepřidala, ale zbývá týden do konce klasifikace a jen na zítra mám naplánované dva testy a s jedním tak nějak počítám, že bude bez oznámení. Takže frmol. Dnes to ale konečně prolomím. Přináším totiž druhý díl té mé nádhery. Konečně se nám objeví nová postava, která v tomto příběhu sehraje jednu z hlavních úloh. Jsem opravdu ráda za každé přečtení. Mějte se hezky a studenti držte se.


Beth se tedy pustila do vyprávění. "Naši mi letos dovolili vzít snowboard místo lyží, víš, jak mě ty lyže už štvaly. No ale to bych nebyla já, kdybych hned při prvním pokusu někoho nesrazila. A představ si, že…" zrovna v tomhle bodě jsem ji přestala vnímat úplně, protože vlak zastavil na zastávce a přišel on.
Jo vlastně vy nevíte kdo, že? Jmenuje se Lukáš a na naší školu přestoupil na začátku letošního roku, protože se kvůli práci rodičů musel přestěhovat. Již od prvního pohledu se mi líbil, a když jsem ho potom lépe poznala, protože se k nám opět z neznámého důvodu přidal a dost se s námi začal bavit, zjistila jsem, že to není jen takové to chvilkové pobláznění. Nu ale zatím jsem se mu s tím, že se mi líbí, nesvěřila, nemám na to odvahu. "Čau holky," pozdravil se svým klasickým úsměvem na tváři. "Nazdar Luku," odvětila Beth "Gábi, možná bys taky mohla pozdravit, víš, je to slušnost a mimo jiné, když s tebou někdo mluví, tak ho máš poslouchat a ne ho ignorovat. Nevím, co tě doma učí." Až po této narážce jsem si uvědomila, že jsem byla tak zabrána do Lukovy přítomnosti, že jsem okolní svět úplně odignorovala. "Ahoj Lukáši," jen jsem se nevinně usmála "promiň Beth, jen jsem se trochu zamyslela," pokusila jsem se omluvit. "To obyčejným promiň, nespravíš," osočila se na mě má nejlepší kamarádka. "A co kdybych tě pozvala na kafe?" zkusila jsem poslední možnou záchranu "Ty víš jak na mě," zasmála se Beth.
"Tak jak jste se měly o prázdninách," ozval se Luk, který si během našeho rozhovoru přisedl, čímž na sebe upoutal mou pozornost. "Já jí to tady zrovna říkám, ale ona mě neposlouchala, ale teď jsi tu ty, začnu tedy od začátku a všichni mě budou poslouchat, jasné?!" významně se na mě podívala. "Já nevím jak Gabča, ale já to slyšet chci," skočil jí do řeči Lukáš. "No to víš, že jo," snažila jsem se znít co možná nejvíc nadšeně.
"Výborně. Takže letos jsem s rodiči vyrazila na lyže a oni mi dovolili vzít si snowboard místo těch otřesných lyží. Takže jsem hned poprvé zapnula boty a vyrazila na svah, bohužel lidi na horách jsou občas úplně vypatlaní, takže hned při prvním sjezdu mi tam vlezl nějaký začátečník," to slovo zdůraznila, jako by ona začátečník nebyla "snažila jsem se to zabrzdit, ale bylo to na poslední chvíli, to by nezvládl ani Chuck Norris. Takže jsem se snažila to otočit a…" "K věci prosím," zakvílela jsem, protože moc dobře vím, jak Beth ráda dramatizuje. "Kazíš mi to, to bude XXL kafe. Zpět k příběhu. K mé smůle se ten blbec taky na poslední chvíli snažil vyhnout, bohužel na tu samou stranu jako já, takže jsme do sebe nakonec opravdu narazili." Přišlo mi, že si trochu odfrkla, byla to skvělá herečka. "Co mu ale musím nechat, byl to docela gentleman, když se vydrápal na nohy, okamžitě mi podal ruku, kterou jsem samozřejmě jako správná feminizovaná žena, odmítla. Přece mi nebude pomáhat takový nešika. Ještě bychom spadli ještě jednou a mě zadek už bolel dost. Takže jsem se zvedla, oprášila a on mi povídá, že je mu to prý líto, ale že jsem se mu tam připletla. Taková drzost, byl to on, slyšíte! On!" Měla jsem chuť si odkašlat, protože jsem jí už nevěřila ani slovo, určitě to byla ona, kdo se mu přimotal do cesty, ale nakonec jsem se udržela a dělala, že mě to zajímá dál, přitom jsem ale dost důkladně sledovala Lukáše, který vypadal, že ho to dost zajímá, někdy ho nechápu. "Tak jsem mu to vysvětlila a on se začal smát, že prý tak sebevědomou holku ještě neviděl a jestli bych nechtěla, že by mi dal lekce jízdy, že prý jezdí už sedm let. Nebyla jsem si jistá, zda přijmout, ale když mě ještě jako omluvu pozval na punč, nemohla jsem odmítnout.
Na punči jsem zjistila, že je dost pohledný, takže jsme zbylé dva dny trávili spolu, byl to opravdu dobrý učitel. Dokonce jsme si vyměnili čísla a on slíbil, že se brzy ozve a mohli bychom někam vyrazit." V tu chvíli se tvářila tak zamilovaně, ale to nemělo dlouhého trvání. Asi tak vteřinu poté co dovyprávěla svůj zážitek z prázdnin, připomínající spíše výpravný epos za poznáním pravé lásky, propukl Lukáš v bujarý smích. Miluju jeho smích, ale teď mi bylo líto Beth, které to nebylo moc příjemné. "Je tu něco vtipného, ty burane!" okřikla ho. "Ale nic, jen mi přijde vtipné to, že opravdu věříš, že ti zavolá." "A proč by neměl?" ptala se nechápavě, nyní rudá Beth. "Dovol, drahá Alžběto, abych tě zasvětil do mužského přemýšlení," pronesl pomezi výbuchy smíchu a byl by pokračoval, kdyby se po něm Beth nevrhla a nezačala ho mlátit hlava nehlava. Ale řekněme si to na rovinu, neměla šanci. Lukáš byl dobře stavěný a Beth používala klasickou holčičí metodu 'plácej rukama kam můžeš a doufej, že to nepřítele zastraší'. Předpokládám, že ji ani tak nenaštvalo, že ji chce Luky poučovat o klučičím mozku, jako to že ji nazvala Alžbětou, což bytostně nesnáší a Lukáš to ví. Velkou rvačku přerušil až příchod průvodčího a jeho věta: "Dobrý den, vaše jízdenky prosím." Těm dvěma věnoval opovrhující pohled a trpělivě čekal, až všichni objevíme svoje průkazy a jízdenky.

Když spokojeně odešel, byla to Beth, která vytáhla sluchátka a rozhodla se nás ignorovat. Jen jsem hodila očkem po Lukovi, který se pořád usmíval a poté přetočil pohled na mě s otázkou: "A co ty, taky nějaká prázdninová láska?" "To víš, že jo, přece nemůžu zůstat pozadu. Je jich dokonce pět a stihli jsme si spolu vybudovat velmi pevný vztah." Jo, dost by mě zajímalo, proč zrovna před ním musím vypouštět takové pitomosti z pusy, nejradši bych si nafackovala. "Hm, to zní zajímavě, jak to zvládáš, přece jen pět chlapů to musí dát zabrat." zašklebil se na mě. "Ty jsi ale blbec, víš to?" Zeptala jsem se ho se smíchem "Jo jsem, ale proto mě miluješ, ne?" Ani nevíš jak moc, pomyslela jsem si. "Prosím tě, kdo by tebe mohl milovat." protočila jsem naoko očima. "Koukej na tu naší princeznu, jak se snaží dělat, že jsme jí ukradení a přitom má určitě vypnuté písničky, aby slyšela, co říkáme." pokynul hlavou Lukáš směrem k Beth, která okamžitě otočila hlavu jiným směrem, takže jen utvrdila pravdivost jeho slov. "Beth, no tak. Já ti koupím to největší kafe, které budou mít, jen už nás neignoruj, ubližuješ tím hlavně sama sobě." pokusila jsem se jí přemluvit, vím, že jí to nikdy moc dlouho nevydrží, ale příjemné to není, protože když mám vedle sebe jen Lukáše a ona mně ignoruje, připadám si tak neskutečně trapně, nevím co říkat, je to totiž Beth, která nadhazuje skvělá témata, většinou.
"Fajn," ozvalo se najednou "tak jak se měl náš blonďák?" Lukáš je špinavý blonďák a nemá rád, když mu někdo říká blonďáku, nyní se ale překvapivě drží, asi cítí, že je momentálně bezmocný. "Bylo to fajn," odpovídá místo nějakých stížností "Sice jsem celé prázdniny pracoval, ale zase mám teď co utrácet." vítězně si poklepal na kapsu. "A kde pracuješ?" optala se zvědavě Beth. "To bys chtěla vědět, co?" "A víš, že celkem jo? I tady Gábinu by to zajímalo," otočila se na mě a naznačovala, ať přikyvuju, což jsem nakonec udělala, protože by mě opravdu zajímalo, kde pracuje, třeba bych se za ním mohla někdy stavit. Co to zase plácáš mozku, vždyť víš, že se k tomu nikdy neodhodláš. "Tak mluv!" vybafla Beth na Luka. "Vystupujeme!" zvolal na oplátku on a už se hrnul ke dveřím. Jen jsem pokývala hlavou na Beth a obě jsme se vydaly za ním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama