Vánoční šílenství

22. prosince 2017 v 18:14 | Anaj |  Moje tlachání

Zdravím,
už je to tady po roce zas. Nevím jak vy, ale já čím jsem starší, tím víc nesnáším Vánoce, nebo tedy spíš to šílenství, které se kolem nich pokaždé strhne. Nejsem proti tomu nápadu, jen proti tomu, jak se to v dnešní době slaví. Takže první část tohohle článku věnuji věcem, které opravdu nenávidím na Vánocích.
První věc, co mě štve. Zahlcení obchodů vánoční tématikou jž od konce října. Klepu si na čelo, když mi máma povídá, že o Velikonocích musí objednat zboží na Vánoce, aby jí to dovezli a stejně tak, když do konce října musí odevzdat objednávku na Velikonoce. A pak přijdete do obchodu s pomyšlením na nákup nezbytných věcí k jídlu a všude na vás svítí vánoční ozdoby, pokukují čokoládoví mikuláši a zpoza rohů vyskakují dárkové balíčky. To beru v podstatě nohy na ramena. Nevím proč, ale i ty dva týdny před Vánoci mě neskutečně štvalo, když v obchodech hrály koledy.
Dalším bodem jsou určitě dárky. Když jsem byla mladší, měla jsem Vánoce mnohem radši, protože po mně nikdo nic nechtěl. Dnes, kdybych nedej bože nekoupila někomu dárek, tak to bude velmi nepatřičné. Protože, i když by se nikomu nic nestalo, jsou zde jisté nepsané morální zákony, které vás nutí k tomu každému něco sehnat. A k tomu se přidává můj problém s výběrem dárků. Nikdy nevím, co vybrat, aby to nebylo moc klišé, nebo popřípadě aby to mělo využití, ale nikdy do poslední chvíle nevím, a tak nakonec šáhnu po první věci, co mi přijde přijatelná. Ano, je tu ta možnost zeptat se, co by si dotyčný přál, ale věřte mi, dělám to, ale všichni odpovídají stejně: "Nevím." Já se na ně za to nezlobím, protože to dělám taky, a ano vím, že to dotyčnému vůbec nepomůže. Když se tedy konečně rozhodnu, co koupím a patřičně to zabalím, nastává nový problém. Předání. Což o to, předat to není takový problém, ten nastává až když dotyčný začne rozbalovat. To bych se nejraději zahrabala na druhé půlce planety a počkala tam minimálně do Velikonoc, abych předešla možnému zklamání z mého dárku. Já osobně bych asi člověku nedokázala říct, že z dárku nejsem nadšená, protože tak nějak soucitím s těmi, kteří neví co.
V závěru uvedu bod, který tak nějak shrnuje všechny předešlé. Štve mě, když vyrazím na obyčejný nákup, ze kterého se stane boj o přežití, kvůli lidem nakupujícím dárky. Občas si říkám, jak je to možné, že jich je najednou všude tolik, kde kruci byli celý rok? A pak také všudypřítomní Vietnamci, kteří nakupují snad ještě více než obvykle. Všude, kam s epodíváte vidíte jen reklamy na to, jak je daná věc nejlepší dárek na světě. Taky někomu přijde, že jsou Vánoce neskutečně komerční, nebo jsem to jen já? Dostává mě, jak se všichni sustředí jen na dary a na ostatní kašlou. U nás doma si sice dárky dáváme, ale nebereme to zas tak vážně. Tím tady nechci samozřejmě nikomu vnucovat tu větu, že Vánoce jsou o rodině, o tom být spolu. Myslím, že lidé by se o sebe navzájem měli zajímat po celý rok a ne si říct, že se vyčlení jeden den v roce a ten na sebe budeme hodní. To je blbost. Vánoce jsou o rodině, ale také o těch dárcích. Nikdy nebudu tvrdit, že jsem se jako malá na dárky netěšila, protože to není pravda, tehdy jsem nějakou sounáležitost moc neřešila.
Dnes je to se mnou přece jen jinak. Nejsem doma každý den, takže jsou pro mě Vánoce jednou z možností, jak strávit čas s lidmi, které nazývám rodinou, a také s přáteli. Bohužel, ani nší rodině se tento shon nevyhne a to kvůli předvánočnímu úklidu, který je u nás každoročně brutální. Odcházíme po něm s těžkými zraněními na duši i na těle. Z mámy se v ten čas stane nadpřirozená bytost, která je všude a všechny komanduje, všechny nedostatky vidí a taky vám to dá pořádně sežrat. :) To bych mohla připsat na seznam záporů.
Co také moc na Vánocích nemám ráda, ale to je jen můj osobní problém, kapr. Mně ryby chutnají, ale nerada obýrám kosti. Takže na Štědrý Den jsem donucena alespoň jeden řízek obrat, prootže kuřecí pro mě nikdo zvlášť neudělá a dát si file mi přijde barbarské. Takže při večeři já potichu trpím, no dobře občas trpím dost nahlas. Na druhou stranu miluju bramborový salát. Již jsem jich ochutnala od několika různých kuchařů, ale i přes to si myslím, že ten od mámy je nejlepší, a to ho ona ani nejí, ale zvládne ho skvěle dochutit.
Abych tu tyto svátky jen nehanila a nenadávala na ně, tak je samozřejmě pár věcí, díky kterým je mám ráda. Zaprvé, máme volno ve škole. Jo to je dost sobecké, ale ať. Já prázdniny miluju. Mám ráda tuchvíli, kdy stojíme s rodinou kolem stolu a táta přednáší přípitek, každý rok říká v podstatě to samé, ale mně to nevadí. V tu chvíli je u nás všechno v pořádku, žádný shon a chaos, jak to u nás obvykle bývá. Zbožňuju pohádky. Mrazík, Tři oříšky pro Popelku, Anděl Páně... Strašně na nich v tento čas ujíždím. Také si užívám vánoční hudbu. Sice nemusím všechny koledy, ale ětšinu z nich umím nazpaměť a zpívám je zplna hrdla, i když neumím zpívat, ale tím se netrápím. Před pár lety jsem si oblíbila písničku od Train - Shake up Christmas. Ta je podle mě geniální. :)

Asi už to ukončím. Vánoce jsou rozhodně fajn věc, ale neměly bycho ty věci s obdarováváním drrahými dárky brát moc vážně. Zkusme to brát opravdu z té stránky rodiny, lásky a přátelství. Přeji tedy všem krásné vánoční svátky, doufám, že se vám splní vaše nejtajnější přání a vše dopadne dobře, třeba bez návštěvy nemocnice. Já sama se teď stáhnu a vrátím se až po svátcích, abych tenhle rok oficiálně ukončila i na blogu. Na to je ale ještě dostatek času, takže pojďme užívat roku 2017 dokud to jde.
Přeji všem krásné Vánoce, mějte se rádi.
Anaj
(Stále si bez této písničky nedovedu představit Vánoce, samozřejmě ani bez Popelky)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama