!NOVÝ AKTIVNÍ BLOG ZDE!

Rok 2017

31. prosince 2017 v 20:00 | Anaj |  Moje tlachání

Zdravím,
určitě už jste to slyšeli tolikrát, ale nedá se nic dělat, teď to uslyšíte i ode mě. Konec roku 2017 je neodvratně za dveřmi, v podstatě již na prahu a čeká jen na otevření těch pomyslných dvěří, které mu brání se vším skoncovat. I já tady dnes provedu jakési zhodnocení tohoto roku. I když se tenhle rok mohl zdát špatným a těžkým, pro mě rozhodně nebyl nejhorší, dokonce byl i v lecčem velmi dobrý.
Když to vezmu opravdu z mé osobní perspektivy. Mezi klady rozhodně musím započítat úspěšné završení osmnáctých narozenin, které ze mě dělají dospělou, i když jen papírově. Dále jsem úspěšně ukončila autoškolu a tím pádem získala oprávnění řídit vozidla skupiny B. To mě učinilo velmi šťastnou. I když jsem se nesnažila, tak se mi povedlo shodit asi pět kilo, což se někomu nemusí zdát moc, ale u mě se každý kilogram počítá. :) Tento rok také přinesl spoustu příležitostí, o prázdninách jsem na brigádě poznala moc fajn lidi, kteří mě vzali i přes mou nekomunikativnost a zrovna nedávno jsem s nimi byla na předvánoční večeři a bylo to moc fajn. Dalším zajímavým krokem v mém životě bylo rozhodnutí, že se začnu učit korejsky. Bylo to v jakémsi pocitu, že nemám co dělat, a naučit se nový jazyk by bylo super, a že se správným zápalem dokážu všechno. Bohužel se ukázalo, že to nebude jen tak jednoduché, zvlášť s téměř nulovým vybavením, i přes to se mi povedlo prokousat se hangulem a základními slovy, ale u toho jsem z nedostatku času skončila. Všeobecně čas se pro mě stal velmi vzácným, protože ho nemám nazbyt a velmi rychle jsem zjistila, že rozprostřít ho mezi všechny, které mám ráda, je v podstatě nemožné. Mám takový pocit, že letos oficiálně skončilo jedno z mých dlouholetých přátelství a to druhé má silně na kahánku, ale dělám, co se dá, abych ho udržela, protože o danou osobu nechci přijít. Přesto si myslím, že lidé přicházejí a odcházejí, a proto to nikomu nemám za zlé.
Tento rok jsem si také prošla několika okamžiky, kdy jsem si připadala naprosto sama, nikoho jsem nezajímala, alespoň mi to tak přišlo. V těchto chvílích mě stíhaly ponuré myšlenky na osamocenou budoucnost, které mě dost děsily. Tímto se vůbec nesnažím tvrdit, že mám deprese, vím, že mít deprese znamená něco úplně jiného a to co trápí mě, není ani z části tak hrozné. Jen se tu o tom chci zmínit, myslím, že skoro každý teenager má podobné problémy, které ho sem tam zastihnou a je jen na něm, jak je zvládne. Mně pomáhala hudba, vždy tu byla, aby mě vytáhla z toho nejhoršího. Byly tu také chvíle, kdy jsem byla tak šťastná za rodinu, kterou mám, ale v posledních dnech si přijdu tak odcizená, nezajímají mě věci, které zajímají je, každý víkend se vedou sáhodlouhé diskuze o tom, co bude dělat brácha dál, kam si podá přihlášku, na jakou střední se odebere a on nedostává skoro žádný prostor se vyjádřit. Tyto chvíle bych nejraději vymazala z povrchu zemského.
Letošní léto jsem se zúčastnila letní školy na VŠCHT v Praze, což mi udělalo v kebuli pořádný maglajz. Vždy jsem tak nějak počítala s tím, že vysokou zkusím, a že to bude právě tato. Po její návštěvě si tím však už tak jistá nejsem. Není to kvůli tomu, že by studium bylo náročné, to je až to druhé, co mě děsí. Nejhorší je, jaký dojem na mě škola zanechala. Představovala jsem si poměrně moderně vybavenou budovu, která bude nějak vypadat. Bohužel spoustu učeben vypadalo, jako po rabování, i přes to že to vybavení ta škola má. V poslední době si vůbec nejsem jistá, co chci dělat dál. Nevím, zda jsem si vybrala vůbec správnou střední školu. Láká mě studium dějepisu, což je na hony vzdáleno tomu, co dělám teď, ale historie mě vždy zajímala, jen si nejsem jistá, zda bych se uplatnila v pracovním procesu. Proč musí být všechno tak těžké.
Nějakým způsobem, opět z pocitu nadbytku volného času, jsem se dostala k tomu, že jsem si založila blog. 29. prosince jsem tu byla půl roku a moc mě těší, když sem někdo zabloudí a třeba má stejný zájem jako já. Původně jsem chtěla blog víc věnovat své osobě, ale pak se to zvrhlo a kpop dost vévodí, i když je pravdou, že poslední dobou je to právě hudba, co mě dost nabíjí, po těžkých dnech ať už ve škole, na cestách, či v práci. Ale, a tím bych si chtěla dát novoroční předsevzetí, v prvním měsíci roku 2018 bych ráda zveřejnila povídku, kterou jsem smolila poslední dva měsíce, dalo mi to celkem zabrat, bohužel mi přijde, že nápad v mé hlavě byl daleko lepší, než jak to v závěru vypadá na papíru, ale když už jsem se s tím psala, tak to pustím do světa a uvidím. Tímto se ze mě rozhodně nestává nějaký spisovatel, je to jen pokus a náhodná myšlenka, která na mě zaútočila a já neodolala tomu, abych ji nesepsala.
Také jsem tento rok hodně četla, i když to tak možná nevypadá. Zde moc "hodnocení" knih nepřibylo, protože jsem spíš brouzdala v knihách z povinné četby k maturitě. Zrovna před týdnem jsem dočetla Farmu zvířat, která mě velmi zaujala a až mě vyděsilo, jak pravdivá byla. Strašně moc jsem si chtěla přečíst Deník Anny Frankové, což se mi nakonec podařilo, ale v závěru jsem z toho nebyla až tak nadšená, četla jsem tu tenkou knížku snad týden, než jsem se dostala ke konci. Na druhou stranu jsem se s velkým nadšením vrhla na Švejka, ale stále jsem se nedostala ke třetímu a čtvrtému dílu, takže to s ním moc dobře nevidím. Dále jsem se dostala konečně k R.U.R a Bílé nemoci od Karla Čapka, který mě jistým způsobem fascinuje. Z těch ostatních knížek, co jsem četla, mě nejvíce zaujala Říše bouří od Sarah J. Maasové, již páté pokračování Skleněného trůnu, které bylo hodně zajímavé, jen stále nechápu, proč chce psát pokračování. Mám strach, protože i tento díl mi přišel mnohem slabší, než ty předchozí, že ten další bude opravdu stát za nic. Podle mě byly stejně nejlepší první knihy, kdy jsme se seznámili s celou problematikou a nemuseli jsme řešit problémy s tím, že je nájemná vražedkyně dědičkou trůnu. Určitě mě také zaujalo Psí poslání, jehož pokračování jsem sice nečetla, protože jsem si nechtěla kazit dobrý dojem z první knihy. Kniha Možná jednou by se dala zařadit také mezi zajímavé počiny tohoto roku. Určitě jich bylo víc, ale můj rozpočet je strašně omezený.
Nechci tu psát plané sliby ve smyslu: Příští rok budu víc aktivní. Příští rok se budu víc snažit být kreativní, aby tento blog za něco stál. Vím, že to u mě nemá úplně cenu, protože jsem neponaučitelný lenoch, který než se k něčemu rozhoupe, tak už je pozdě. Je to špatná vlastnost, ale jak říkám: "Z lenosti vždycky vznikly ty nejlepší nápady, zato když člověk moc přemýšlí, nikdy to nepřinese nic dobrého." Řídím se tím a snažím se "přemýšlet" co nejmíň, protože ono je opravdu někdy lepší být líný. Co chci říct je, že se budu snažit, to tady udržet až do června, abych se mohla pochválit za rok na blogu. Mám jakousi nutkavou touhu překonat můj bývalý blog, na kterém jsem vydržela rok a půl. To mě zase něco napadlo, já se vydala na jeho stránky a dost jsem se nasmála. Pročítala jsem si ty články, které jsem tehdy vydávala a považovala je za vrchol umění. :) Pak jsem narazila na shrnutí roku 2014, kde jsem si trochu pobrečela, neboť to přineslo staré vzpomínky a také jsem objevila tuto větu.
Po přečtení jsem chtěla udělat dvě věci: 1. Nafackovat si, že jsem si nevedla podrobnější časové záznamy, protože bych teď opravdu ráda věděla, kdy jsem ten kpop vlastně začala poslouchat. (Co si vybavuju tak to bylo někdy na přelomu jara a léta, ale spolehněte se jen na svoji hlavu.); 2.Pochválit se za to, že jsem si vůbec nějaké záznamy vedla.
Tehdy jsem psala pravdu, opravdu mě to pustilo a já se vrátila k One Direction, ano poslouchala jsem je a nestydím se za to, ale už delší dobu vím, že to není to, kam se můj sluch chce ubírat, v dnešní době nemám ani jednu písničku od nich ve svém playlistu. Mám je uložené v počítači, ale nepouštím je, jsou tam jen jako připomínka, že takové časy byly. To bylo na konci roku 2014, ale v březnu 2016 si ve svém osobním deníku vedu zápisek, že jsem se opět ke kpopu vrátila a to už v listopadu 2015, díky comebacku B.A.P s Young Wild & Free, proto pro mě má tahle skupina takový speciální význam. Přivedli mě k tomu a poté mě donutili se vrátit. Také tam používám větu, která je naprosto pravdivá: Jednou začneš poslouchat kpop a už nikdy nebudeš moci přestat. Na mě to sedí dokonale, i přes to, že jsem si od něj dala asi roční pauzu, nakonec jsem se k němu vrátila, což asi leccos vypovídá. :) Takže pro mé budoucí já: Momentálně posloucháš kpop a je to v podstatě to jediné, co v hudbě znáš. Jediným mostem se světovou hudbou, ti je bratr, který jen kroutí hlavou nad "tvými" korejci. Tvými favority momentálně jsou stále B.A.P, dále tam máš BTS, Pentagon, Infinite, EXO a spoustu dalších. Přeji hodně štěstí do budoucna. ;)
Takže jsme to dneska měli i se vzpomínkovou vsuvkou, ale je třeba abychom nezapomněli svou minulost. Já se do těchto časů ráda vracím a usmívám se nad tím, co mě tehdy trápilo a štvalo a věřím, že až se za pár let vrátím třeba sem, budu se usmívat taky.
Stále si nejsem jistá, jestli již opravdu nastává rok 2018, protože já datum roku kontroluji v kalendáři už asi dva měsíce, protože jsem měla takový neodbytný pocit, že už není rok 2017. Trochu mimo, ale co se dá dělat. Takže do roku 2018 bych vám chtěla popřát jen to nejlepší, hlavně zdraví, když budete zdraví, tak to ostatní přijde samo. To teda alespoň říká moje babička, ale něco na tom asi bude. Doufám, že rok 2018 bude úspěšným ve všech směrech, doufám, že budu mít možnost poznat víc zajímavých věcí a vyzkoušet si je. Doufám a přeji si, že k sobě lidé budou vstřícnější a nebudeme muset řešit nějaký válečný konflikt.
Užívejte života, jak jen to jde a hlavně, nezapomínejte se usmívat.
Anaj
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 German Music German Music | Web | 31. prosince 2017 v 20:12 | Reagovat

Přeji ti, aby byl nový rok 2018 plný úspěchů, zdraví, lásky, pohody a štěstí. :)
(`*•.¸(`*•.¸ ¸.•*´)¸.•*´)
«..Krásný nový rok 2018!..»
(,.•*´(¸.•*´ `*•.¸)`*•.,)

2 Anaj Anaj | 1. ledna 2018 v 2:47 | Reagovat

[1]: Děkuji, tobě též. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama