KPOP v roce 2017

30. prosince 2017 v 13:56 | Anaj |  KPOP: Ostatní

Zdravím,
rok 2017 je u konce, a tak by bylo fajn si ho jaksi vybalancovat. Chtěla bych zmínit to, co mě v tomto roce v kpopu potěšilo, nebo naopak zklamalo či rozesmutnilo. Přepisovala jsem to dvakrát, protože proč ne, pitvej se s tím dvě hodiny a pak to zahoď kvůli "lepšímu" nápadu. Klidně se se mnou podělte s tím, co bylo podle vás tento rok nejlepší, nebo co vás třeba zklamalo. :)

Řekla bych, že tento rok byl pro kpop dosti přelomovým. Přišel o spoustu legend a byl v jistých ohledech dost smutný, ale na druhou stranu zažil obrovský rozmach po celém světě a to převážně díky skupině BTS. Tihle kluci, hlavně v druhé polovině roku, opravdu válcovali světové hudební žebříčky, účastnili se show v USA a rozhodně se to neobešlo bez následků. Jméno BTS a to, že to má něco společného s kpopem a koreou, ví dnes skoro každý druhý, nebo alespoň ten, co čas od času zabrouzdá po internetu, kde se články o téhle skupině nesly ve vlnách. Samozřejmě, nebyli to jen BTS, kteří se snažili propagovat kpop ve světě, spoustu dalších odehrálo koncerty taktéž po celém světě a nebo vystupovali v různých show, či podporovali blížící se olympijské hry, kterými se Korea sama o sobě dost zviditelní. Ale i přes veškerou snahu, na úspěch BTS nemají šanci dosáhnout, takže myslím, že úplně v klidu můžu kluky z BTS prohlásit za nejúspěšnější skupinu tohoto roku.


Speciální prostor si tu podle mě zaslouží Kim Jonghyun, který 18. prosince spáchal sebevraždu. Musí to být těžké pro všechny, kteří ho znali. Je to také obrovská ztráta pro hudební průmysl. Možná by to chtělo minutu ticha.


Další ranou pro tenhle rok, byl odchod Hoyy z INFINITE. Moc mě to rozesmutnilo, doteď, když koukám na jejich teaser fotky na připravovaný comeback, tak hledám toho sedmého člena, i když chápu, že zdraví je přednější. Také je důležité tvořit, to co chcete vy. Přeji mu jen to nejlepší do budoucna, prý se chce věnovat herectví, tak snad se dočkáme nějakého dobrého filmu.
Dalším, kdo opustil svou skupinu, byl Casper. Ten již v září odešel z Cross Gene. Tahle skupina byla takovou směskou tří asijských národů. Byla, protože Casper byl posledním čínským členem skupiny.

Budu pokračovat skupinami, které nás letos opustily, a že jich nebylo málo. Věřím, že se mi povede vyjmenovat alespoň ty hlavní, ale určitě by každý našel nějakou, na niž jsem nevzpomněla. Na začátku roku se s námi naposledy rozloučily 2NE1 s písní Goodbye, což byla podle mě jedna z nejlepších písní, co kdy vydaly, bohužel byla poslední.

Na skupinu SPICA jsem vlastně narazila až při jejich rozpadu. Moc mě mrzí, že jsem si jich nevšimla dřív, prootže podle mě měly velký talent a jejich písně měly něco, co písničky ostatních dívčích skupin neměly. Osobně jsem si od nich nejvíc zamilovala píseň Russian Roulete.

V květnu jsem se dozvěděla pro mě jednu z nejsmutnějších zpráv tohoto roku. Skupina HISTORY se rozhodla rozejít se vlastními cestami. Moc jsem tyto kluky obdivovala, budou mi na scéně chybět. Naposled aktivní byli loni, kdy vydali song Queen. Já si od nich nejvíce zamilovala písničku Might Just Die.Škoda, že kluci již žádný další příběh nepřevypráví.

V červnu se oficiálně rozpadla skupina SISTAR, tyto dívky byly unikátní a zároveň v podstatě legendami kpopu. Jejich písnička na rozloučenou Lonely, je i po tolika týdnech, něčím, co mě dokáže okamžitě rozbrečet. Opravdu mi budou cybět.

Ještě pár dní před koncem roku mě překvapila krátká zpráva od JYP Ent., ve které oznamují, že se rozpadla dívčí skupina miss A. Dost mě to překvapilo, měla jsem ráda jejich písničky, ale nikdy jsem je nesledovala, proto mi to bylo divné. Až nyní jsem zjistila, že jejich poslední comeback byl v roce 2015 a od té doby jely spíš sólo. Je to škoda, byly na scéně přece jen sedm let, to už něco znamená a jejich hudba měla něco do sebe. Jen doufám, že holky byly letos opravdu poslední skupinou, co se rozpadla.

Tento rok, kromě rozpadů, přišel s mnoha debuty. Těch skupin a sólistů bylo opravdu nepřeberné množství. Neříkám, že je to špatně, je třeba omlazovat scénu a přicházet s novými nápady a projekty, jen mi přijde, že se v poslední době až tak nekouká na kvalitu, jako na kvantitu, což je určitě škoda, ale děje se to všude, ne jen v hudbě. Musím uznat, že rok 2017 přinesl hodně zajímavých jmen a bylo pro mě těžké, roztřídit si je. Moc neposlouchám dívčí skupiny, i když poslední dobou mi přijde, že toto pravidlo porušuju víc než často, ale debut skupiny DREAMCATCHER mě opravdu zaujal. Přišly na scénu s tajemnými koncepty, díky kterým vynikají nad ostatními. Jejich písničky navíc mají šťávu a rockovou melodii, která je velmi osvěžující. Debutový singl Chase Me, je rozhodně jedna z nejlepších věcí, co jsem od debutujících skupin slyšela.

Jestliže u dívek jsem věděla v podstatě hned, kdo si získá místo v mém playlistu a kdo ne, u klučičích skupin to bylo mnohem horší. Debutovalo tolik různých umělců, až jsem se v tom začala ztrácet. Myslím, že rozhodně stojí za zmínku skupiny Golden Child, TRCNG, The Rose a BLK. Nejvíc mě ale stejně přitáhli A.C.E. Tihle kluci debutovali s písní Cactus a posléze k ní přidali Callin a oba počiny si mě naprosto získaly. Jejich hudba je chytlavá, energetická a osvěžující. Moc se mi líbí jejich choreografie a jejich hlasy. Po debutu jsem si je vyhledala a zaposlouchala se do jejich pre-debut coverů, které byly opravdu povedené. Jediné, co mě na nich momentálně štve, je jejich účast v různých survival show, jsem tak jako na trní, aby náhodou nedošlo k rozpadu.

A pak je tu samozřejme skupina K.A.R.D, která je naprosto dokonalá. Jejich první podebutové album mě jen přesvědčilo v tom, že s nimi musím počítat i nadále, že nejsou jen chvilkovou skupinou, ale někým, kdo by mohl v následujích letech udávat směr v kpopu.

Pokud bylo něco, co se mi na debutech opravdu nelíbilo, tak to byl debut tolik očekávané skupiny WANNA ONE. Mě ani jedna z debutových písní moc neoslovila, navíc videoklip k Burn It Up jsem byla nucena zařadit mezi ta videa, která už znovu vidět nechci. Avšak pak přišli s prvním mini albem a já musela uznat, že nejsou až tak strašní, píseň Beautiful se mi tak vryla do hlavy, že už ji odtamtud asi nedostanu.

Nyní se vrátím k již ostříleným veteránům, nebo alespoň těm interpretům, kteří na té scéně už alespoň rok jsou. Rok 2017 byl bohatý na moc pěkné věci. Jednou z těch pěkných věcí rozhodně bylo album Purple od MAMAMOO. Titulní píseň Yes I Am a trolí Aze Gag, stále hrají v mých sluchátkách. A kdo by se divil, tahle čtveřice je podle mě jedna z nejtalentovanějších dívčích skupin, které kpop má.

Když zůstanu u dam, tak musím rozhodně zmínit zpěvačku Lee HyoRi, která vydala album Black, které je podle mě jedním z nejlepších alb tohoto roku. Zamilovala jsem si písničky Seoul a Black. Moc se mi líbí, že zpívá o něčem jiném, než je obvyklé. Popisuje Seoul, lásku k němu, ale na druhou stranu odkrývá i negativa. Black je zase o tom, že bychom se neměli stydět být tím, kým jsme. Video k této písni je asi to nejlépe zpracované, které jsem letos viděla.

Letos jsem také objevila zpěvačku IU a to díky písni Palette, na jteré je slyšet také rapper G-Dragon. Nevím, co jsem dělala, že jsem na ni nenarazila už dřív, ale stalo se. IU má moc příjemný hlas a její texty jsou o obvyklých věcech. V Palette probírá téma dospívání, a jestli se něco změnilo, když už jí je 25.

To by byly pro letošní rok dívky. Co se chlapců týče, opět toho bylo mnohem víc. Co mě asi nejvíc potěšilo byla tři alba od skupiny PENTAGON. Ti se mi poslední dobou dostávají pod kůži víc, než bych si přála, ale nemůžu si pomoct. Na jejich hudbě něco je. Už jsem to určitě zmiňovala tolikrát, ale velké skupiny mě obvykle neberou, tahle desítka je skoro jedinou výjimkou. Za letošní rok jsem si od nich nejvíce oblíbila píseň Critical Beauty z alba Ceremony. Zbožňuji jejich choreografie a doufám, že i v roce příštím se jich dočkám v dostatečném množství.

Vedle PENTAGON byl pro mě rok 2017 rokem skupiny B.A.P. Tak nějak už tradičně patří kluci k mým nejoblíbenějším skupinám, nebála bych se je označit za nejoblíbenější. Letos vydali tři korejské singly: Rose, Blue a Ego. Všechny tři jsou podle mě skvosty, které si doporučuji poslechnout. Moc mě mrzí, že dny jejich největší slávy jsou již u konce, ale nezabrání mi to, abych je dál podporovala. Za letošní rok musím vypíchnout píseň Wake Me Up, kde poukazují na nedokonalost společnosti a ve videu ukazují problémy lidí s psychickými poruchami. Dále píseň Hands Up, která naprosto zbourala mé žebříčky oblíbených písní. Obdivuji Yongguka, který píše většinu textů pro B.A.P, že se nebojí vyjádřit, co si myslí, díky jeho textů je jejich hudba tolik jiná, což je jen dobře. Jinak, co se týče toho problému okolo Daehyunova dvojníka v některých částech videa, věřím, že k tomu měl dobrý důvod, jinak by to neudělal a je to jen pár záběrů, kde se nevyskytuje, takže to podle mě zase není až takový problém, rozhodně ne tak velký, aby mu lidé kvůli tomu začali nadávat.

Tento rok byl plný překvapení. Jedním z nich byla skupina EXO. Vím, že s nima musím počítat, ale ještě se mi nestalo, že by se mi od nich líbilo celé album. Proto jsem byla tak překvapená a nadšená z alba The War. Jeho přebalová verze sice už nebyla taková, ale tohle album se jim rozhodně povedlo. Ko Ko Bop jsem ze začátku nechtěla přijmout, ale nějak se mi dostala pod kůži. Ke konci roku vydali také moc pěkné speciální zimní album Universe. Titulní stejnojmenná písnička je opravdu do zimní nálady jako dělaná.

GOT7, skupina, od které jsem toho hodně čekala, ale bohužel se jim úplně nepovedlo zopakovat jejich loňský úspěch s albem Flight Log: Turbulence. Tohle album jsem loni úplně žrala a těšila se na další. Bohužel nadcházející dvě mě až tak nedostala, naopak jsem byla lehce zklamaná. U posledního jsem chvíli měla i problém oblíbit si i titulní písničku You Are, ale nakonec se to povedlo. Až na titulní písně jsem ale žádné z písniček na obou albech nepřišla na chuť. Z těch dvou mě stejně víc zaujala Never Ever. Doufám, že příští rok bude lepší.

IKON a jejich dlouho očekávaný comeback mě opravdu potěšil, těšila jsem se na jejich hiphopovou hudbu, kterou jsem také dostala. Bling Bling a B-Day jen potvrdily, jakým stylem se budou kluci zřejmě ubírat. Na leden je potvrzený jejich comeback, už se nemohu dočkat.

Dále pánové z VIXX potěšili mé uši albem a písničkou Shangri-La. Myslím, že jsem nikdy neviděla kluky, kterým by to tak slušelo s vějíři, vlastně jsem asi nikdy neviděla kluky s vějíři, ale to je vedlejší. Plus se vrátilo také duo Ravi x Leo a to v plné parádě, celé album pravidelně hraje v mém playlistu.

Co mě zaskočilo bylo rozšíření skupiny MASC o čtyři členy. Nemyslím si, že to byl moudrý tah, ale je to jen můj názor.
Co bylo ale super, byl comeack Super Junior. Dost jsem se na ně těšila a opět nezklamali. Přišli s něčím novým, svěžím a celé album Play v sobě mělo takový zvláštní náboj. Moc mě mrzí, že stále nebyli všichni, ale už to nebude dlouho trvat a i zbylí se vrátí z armády. Ránou pod pás byly události, teré se odehrály okolo některých členů, kteří buďto na albu vůbec nebyli, nebo se nemohli účastnit propagací. To byla škoda.

Skupina SEVENTEEN mě nikdy moc nezajímala, ale poté co letos vydali Al1 s titulní písni Don't Wanna Cry se to změnilo. Pak přišlo další album s titulní písní Clap a já asi podlehla. Zbožňuji tu písničku a zajímavě vytvořené video. Na druhou stranu mě dost zklamaly jejich týmové projekty, které předcházely samotnému vydání alba Teen, Age. Písnička Clap je ale úplně jiná liga, kluci v ní vydávají to nejlepší, co v nich je. Melodie je chytlavá a já stále musím po výzvě "baksu" tleskat rukama jako divá. Po přečtení textu zjistíte, že vlastně nezpívají o něčem zajímavém, jen vyzdvyhují něšťastné věci, které se normálně dějí, ale vyzývají abyste si z nich nic nedělali.

Ze sólistů musím rozhodně zmínit Taemina (SHINEE), ten sice patří pod skupinu, ale v poslední době jede dost sólo a to hodně dobře. Tento rok mu určitě v jisté míře přál a on toho řádně využil. Album Move je právem označováno jako jedno z nejlepších. Mě nejvíc ale zaujala píseň Day and Night, která je pravým opakem skladby Move.

Další důležitou kategorií v korejské populární hudbě jsou pro mě kapely. Oficiálně asi K-Rock, ale já bych našla spoustu skupiny, které vytvářejí rockovější tvorbu, ale nejsou to kapely. Já osobně mezi slovem kapely a skupina vidím rozdíl. (Kapela = nástroje, Skupina = bez nástrojů). Takže mezi ty nelepší kapely tenhle rok jednoznačně patří FT ISLAND. Na scéně letos oslavli deset let a píseň Wind je prostě mistrovské dílo. Všeobecně si hudby od téhle kapely začně vážím, přijde mi jiná než ostatní. A je poznat rozdíl mezi obdobím, kdy museli tvořit to co měli nadiktováno a tím, kde si začali hudbu tvořit sami. Wind a všeobecně celé album je toho jasným příkladem.

Z těch dalších kapel tu máme ještě DAY6, kteří letos vydávali v rámci projektu Every DAY6, každý měsíc nějakou skladbu. I přes to, že jsou opravdu dobří a snaží se, mi stále přijde, že mají na čem pracovat. Je to pochopitelné, když jsou na scéně rok, ale jejich poslední singly podle mě nebyly tak povedené, jako ty ze začátku roku, možná už byli jen vyčerpaní a neměli tak dobré nápady. Což je jedna z věcí, která mi na tomhle projektu vadila. Sice vydávali každý měsíc, ale podle mě to mnohdy nebylo stoprocentní. Kdyby to třeba nechali uležet, vyšlo by z toho v závěru něco lepšího. Ale to už se nedovíme. Písnička z lednového minialba I Wait byla podle mě nejlepší, ať si každý říká, co chce.

Z hip-hopu mě letos hodně zaujala rapperka Jessi s jejím albem Un2verse a písničkou Gucci. Již nějakou dobu o této dámě vím, ale toto album bylo opavdu skvělé.

Co považuji za úspěch, je Bang Yonggukův mixtape Yamazaki, ve které spojuje japonskou kulturu a korejský rap. Celé video asi není pro každého i já na to poprvé koukala s vrtěním hlavy, ale pak jsem si našla různé rozbory, kde vyplynuly různé symboly, které zde můžete najít a dost se mi to zalíbilo. Velkým plusem u něj je, že je schopen v podstatě vše udělat sám. Navíc píše krásné a hluboké texty, jejichž význam je někdy až děsivý, ale pravdivý.

Ze světa rapu mě oslovil ještě G-Dragon, kterého beze sporu považuji za krále tohoto odvětví. Jeho mini album Kwon Ji Yong bylo plné dobrých skladeb, ale asi nejvíce mě zasáhla právě Untitled, 2014. Není to rap ani hip-hop, ale i přes to mi to k GD-mu sedí. Z písně je cítit neuvěřitelná bolest a touha spatřit milovanou osobu. Nu a pokud jste spíš na ten hip-hop, pak tu máme třeba Bullshit, což je taková hovadina, že je to až geniální.

Na závěr něco k odlehčení. Nevím jestli znáte BGA, tedy Boys Generally Asian. Tahle pětice z Ameriky si dělá v podstatě z kpopu srandu, ale naprosto dokonalým způsobem. V březnu vydali svou druhou písničku Who's It Gonna Be. Rozhodně doporučuji, po celou dobu jsem se nemohla přestat smát, opravdu něco pro zlepšení dne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama