!NOVÝ AKTIVNÍ BLOG ZDE!

Prosinec 2017

Rok 2017

31. prosince 2017 v 20:00 | Anaj |  Moje tlachání

Zdravím,
určitě už jste to slyšeli tolikrát, ale nedá se nic dělat, teď to uslyšíte i ode mě. Konec roku 2017 je neodvratně za dveřmi, v podstatě již na prahu a čeká jen na otevření těch pomyslných dvěří, které mu brání se vším skoncovat. I já tady dnes provedu jakési zhodnocení tohoto roku. I když se tenhle rok mohl zdát špatným a těžkým, pro mě rozhodně nebyl nejhorší, dokonce byl i v lecčem velmi dobrý.
Když to vezmu opravdu z mé osobní perspektivy. Mezi klady rozhodně musím započítat úspěšné završení osmnáctých narozenin, které ze mě dělají dospělou, i když jen papírově. Dále jsem úspěšně ukončila autoškolu a tím pádem získala oprávnění řídit vozidla skupiny B. To mě učinilo velmi šťastnou. I když jsem se nesnažila, tak se mi povedlo shodit asi pět kilo, což se někomu nemusí zdát moc, ale u mě se každý kilogram počítá. :) Tento rok také přinesl spoustu příležitostí, o prázdninách jsem na brigádě poznala moc fajn lidi, kteří mě vzali i přes mou nekomunikativnost a zrovna nedávno jsem s nimi byla na předvánoční večeři a bylo to moc fajn. Dalším zajímavým krokem v mém životě bylo rozhodnutí, že se začnu učit korejsky. Bylo to v jakémsi pocitu, že nemám co dělat, a naučit se nový jazyk by bylo super, a že se správným zápalem dokážu všechno. Bohužel se ukázalo, že to nebude jen tak jednoduché, zvlášť s téměř nulovým vybavením, i přes to se mi povedlo prokousat se hangulem a základními slovy, ale u toho jsem z nedostatku času skončila. Všeobecně čas se pro mě stal velmi vzácným, protože ho nemám nazbyt a velmi rychle jsem zjistila, že rozprostřít ho mezi všechny, které mám ráda, je v podstatě nemožné. Mám takový pocit, že letos oficiálně skončilo jedno z mých dlouholetých přátelství a to druhé má silně na kahánku, ale dělám, co se dá, abych ho udržela, protože o danou osobu nechci přijít. Přesto si myslím, že lidé přicházejí a odcházejí, a proto to nikomu nemám za zlé.
Tento rok jsem si také prošla několika okamžiky, kdy jsem si připadala naprosto sama, nikoho jsem nezajímala, alespoň mi to tak přišlo. V těchto chvílích mě stíhaly ponuré myšlenky na osamocenou budoucnost, které mě dost děsily. Tímto se vůbec nesnažím tvrdit, že mám deprese, vím, že mít deprese znamená něco úplně jiného a to co trápí mě, není ani z části tak hrozné. Jen se tu o tom chci zmínit, myslím, že skoro každý teenager má podobné problémy, které ho sem tam zastihnou a je jen na něm, jak je zvládne. Mně pomáhala hudba, vždy tu byla, aby mě vytáhla z toho nejhoršího. Byly tu také chvíle, kdy jsem byla tak šťastná za rodinu, kterou mám, ale v posledních dnech si přijdu tak odcizená, nezajímají mě věci, které zajímají je, každý víkend se vedou sáhodlouhé diskuze o tom, co bude dělat brácha dál, kam si podá přihlášku, na jakou střední se odebere a on nedostává skoro žádný prostor se vyjádřit. Tyto chvíle bych nejraději vymazala z povrchu zemského.
Letošní léto jsem se zúčastnila letní školy na VŠCHT v Praze, což mi udělalo v kebuli pořádný maglajz. Vždy jsem tak nějak počítala s tím, že vysokou zkusím, a že to bude právě tato. Po její návštěvě si tím však už tak jistá nejsem. Není to kvůli tomu, že by studium bylo náročné, to je až to druhé, co mě děsí. Nejhorší je, jaký dojem na mě škola zanechala. Představovala jsem si poměrně moderně vybavenou budovu, která bude nějak vypadat. Bohužel spoustu učeben vypadalo, jako po rabování, i přes to že to vybavení ta škola má. V poslední době si vůbec nejsem jistá, co chci dělat dál. Nevím, zda jsem si vybrala vůbec správnou střední školu. Láká mě studium dějepisu, což je na hony vzdáleno tomu, co dělám teď, ale historie mě vždy zajímala, jen si nejsem jistá, zda bych se uplatnila v pracovním procesu. Proč musí být všechno tak těžké.
Nějakým způsobem, opět z pocitu nadbytku volného času, jsem se dostala k tomu, že jsem si založila blog. 29. prosince jsem tu byla půl roku a moc mě těší, když sem někdo zabloudí a třeba má stejný zájem jako já. Původně jsem chtěla blog víc věnovat své osobě, ale pak se to zvrhlo a kpop dost vévodí, i když je pravdou, že poslední dobou je to právě hudba, co mě dost nabíjí, po těžkých dnech ať už ve škole, na cestách, či v práci. Ale, a tím bych si chtěla dát novoroční předsevzetí, v prvním měsíci roku 2018 bych ráda zveřejnila povídku, kterou jsem smolila poslední dva měsíce, dalo mi to celkem zabrat, bohužel mi přijde, že nápad v mé hlavě byl daleko lepší, než jak to v závěru vypadá na papíru, ale když už jsem se s tím psala, tak to pustím do světa a uvidím. Tímto se ze mě rozhodně nestává nějaký spisovatel, je to jen pokus a náhodná myšlenka, která na mě zaútočila a já neodolala tomu, abych ji nesepsala.
Také jsem tento rok hodně četla, i když to tak možná nevypadá. Zde moc "hodnocení" knih nepřibylo, protože jsem spíš brouzdala v knihách z povinné četby k maturitě. Zrovna před týdnem jsem dočetla Farmu zvířat, která mě velmi zaujala a až mě vyděsilo, jak pravdivá byla. Strašně moc jsem si chtěla přečíst Deník Anny Frankové, což se mi nakonec podařilo, ale v závěru jsem z toho nebyla až tak nadšená, četla jsem tu tenkou knížku snad týden, než jsem se dostala ke konci. Na druhou stranu jsem se s velkým nadšením vrhla na Švejka, ale stále jsem se nedostala ke třetímu a čtvrtému dílu, takže to s ním moc dobře nevidím. Dále jsem se dostala konečně k R.U.R a Bílé nemoci od Karla Čapka, který mě jistým způsobem fascinuje. Z těch ostatních knížek, co jsem četla, mě nejvíce zaujala Říše bouří od Sarah J. Maasové, již páté pokračování Skleněného trůnu, které bylo hodně zajímavé, jen stále nechápu, proč chce psát pokračování. Mám strach, protože i tento díl mi přišel mnohem slabší, než ty předchozí, že ten další bude opravdu stát za nic. Podle mě byly stejně nejlepší první knihy, kdy jsme se seznámili s celou problematikou a nemuseli jsme řešit problémy s tím, že je nájemná vražedkyně dědičkou trůnu. Určitě mě také zaujalo Psí poslání, jehož pokračování jsem sice nečetla, protože jsem si nechtěla kazit dobrý dojem z první knihy. Kniha Možná jednou by se dala zařadit také mezi zajímavé počiny tohoto roku. Určitě jich bylo víc, ale můj rozpočet je strašně omezený.
Nechci tu psát plané sliby ve smyslu: Příští rok budu víc aktivní. Příští rok se budu víc snažit být kreativní, aby tento blog za něco stál. Vím, že to u mě nemá úplně cenu, protože jsem neponaučitelný lenoch, který než se k něčemu rozhoupe, tak už je pozdě. Je to špatná vlastnost, ale jak říkám: "Z lenosti vždycky vznikly ty nejlepší nápady, zato když člověk moc přemýšlí, nikdy to nepřinese nic dobrého." Řídím se tím a snažím se "přemýšlet" co nejmíň, protože ono je opravdu někdy lepší být líný. Co chci říct je, že se budu snažit, to tady udržet až do června, abych se mohla pochválit za rok na blogu. Mám jakousi nutkavou touhu překonat můj bývalý blog, na kterém jsem vydržela rok a půl. To mě zase něco napadlo, já se vydala na jeho stránky a dost jsem se nasmála. Pročítala jsem si ty články, které jsem tehdy vydávala a považovala je za vrchol umění. :) Pak jsem narazila na shrnutí roku 2014, kde jsem si trochu pobrečela, neboť to přineslo staré vzpomínky a také jsem objevila tuto větu.
Po přečtení jsem chtěla udělat dvě věci: 1. Nafackovat si, že jsem si nevedla podrobnější časové záznamy, protože bych teď opravdu ráda věděla, kdy jsem ten kpop vlastně začala poslouchat. (Co si vybavuju tak to bylo někdy na přelomu jara a léta, ale spolehněte se jen na svoji hlavu.); 2.Pochválit se za to, že jsem si vůbec nějaké záznamy vedla.
Tehdy jsem psala pravdu, opravdu mě to pustilo a já se vrátila k One Direction, ano poslouchala jsem je a nestydím se za to, ale už delší dobu vím, že to není to, kam se můj sluch chce ubírat, v dnešní době nemám ani jednu písničku od nich ve svém playlistu. Mám je uložené v počítači, ale nepouštím je, jsou tam jen jako připomínka, že takové časy byly. To bylo na konci roku 2014, ale v březnu 2016 si ve svém osobním deníku vedu zápisek, že jsem se opět ke kpopu vrátila a to už v listopadu 2015, díky comebacku B.A.P s Young Wild & Free, proto pro mě má tahle skupina takový speciální význam. Přivedli mě k tomu a poté mě donutili se vrátit. Také tam používám větu, která je naprosto pravdivá: Jednou začneš poslouchat kpop a už nikdy nebudeš moci přestat. Na mě to sedí dokonale, i přes to, že jsem si od něj dala asi roční pauzu, nakonec jsem se k němu vrátila, což asi leccos vypovídá. :) Takže pro mé budoucí já: Momentálně posloucháš kpop a je to v podstatě to jediné, co v hudbě znáš. Jediným mostem se světovou hudbou, ti je bratr, který jen kroutí hlavou nad "tvými" korejci. Tvými favority momentálně jsou stále B.A.P, dále tam máš BTS, Pentagon, Infinite, EXO a spoustu dalších. Přeji hodně štěstí do budoucna. ;)
Takže jsme to dneska měli i se vzpomínkovou vsuvkou, ale je třeba abychom nezapomněli svou minulost. Já se do těchto časů ráda vracím a usmívám se nad tím, co mě tehdy trápilo a štvalo a věřím, že až se za pár let vrátím třeba sem, budu se usmívat taky.
Stále si nejsem jistá, jestli již opravdu nastává rok 2018, protože já datum roku kontroluji v kalendáři už asi dva měsíce, protože jsem měla takový neodbytný pocit, že už není rok 2017. Trochu mimo, ale co se dá dělat. Takže do roku 2018 bych vám chtěla popřát jen to nejlepší, hlavně zdraví, když budete zdraví, tak to ostatní přijde samo. To teda alespoň říká moje babička, ale něco na tom asi bude. Doufám, že rok 2018 bude úspěšným ve všech směrech, doufám, že budu mít možnost poznat víc zajímavých věcí a vyzkoušet si je. Doufám a přeji si, že k sobě lidé budou vstřícnější a nebudeme muset řešit nějaký válečný konflikt.
Užívejte života, jak jen to jde a hlavně, nezapomínejte se usmívat.
Anaj

KPOP v roce 2017

30. prosince 2017 v 13:56 | Anaj |  KPOP: Ostatní

Zdravím,
rok 2017 je u konce, a tak by bylo fajn si ho jaksi vybalancovat. Chtěla bych zmínit to, co mě v tomto roce v kpopu potěšilo, nebo naopak zklamalo či rozesmutnilo. Přepisovala jsem to dvakrát, protože proč ne, pitvej se s tím dvě hodiny a pak to zahoď kvůli "lepšímu" nápadu. Klidně se se mnou podělte s tím, co bylo podle vás tento rok nejlepší, nebo co vás třeba zklamalo. :)

[TOP 25] Nejlepší Kpop songy za rok 2017

29. prosince 2017 v 12:26 | Anaj |  KPOP: Ostatní

Zdravím,
můj seznam 25 nejlepších písní za tento rok je tady. Všichni jste z toho určitě strašně nadšení, co? Určitě jo. :)
Doufám, že nebude nikomu vadit, když pro tento měsíc titul skladba měsíce vynechám a hodím do menu tuhle. Prosinec je hodně chudý na comebacky, většina se odehrála na japonské půdě, což jde trochu mimo mě.
Zpět k tématu. Vybírala jsem jen z těch, co mají videoklip, protože kdybych brala v potaz všechny, byla bych tu asi půl roku, i když u mě to bývá tak, že nejoblíbenější na albu je právě ta tiutlní, ale není to pravidlem. Už tolikrát se mi stalo, že jsem titulní přímo nenáviděla, ale našla jsem v albu úplnou pecku. Letos se to asi nestalo, když pominu BTS a jejich DNA, která mi stále nesedí. Ale když u toho daného interpreta budu, tak třeba vyzvednu i jiné písně, co mě zaujaly, ne jen ty s videem. Nebudu to už sáhodlouze okecávat a vrhnu se do toho.

Comebacks: 1NB, Eric Nam, Donghae ...

28. prosince 2017 v 16:32 | Anaj |  KPOP: Comebacky
Přísahám, že tohle jsou poslední comebacky tenhle rok. Jestli ještě někdo něco vydá, tak má smůlu. :) Nevím proč se všichni teďka rozhodli, že něco vydají, aniž bych o tom já něco dopředu věděla, stále to ale nemám v plánu shrnovat do písničky měsícce, protože tři z následujících čtyř comebacků, jsou pro mě spíš náhody. Nehledala jsem je, nečekala jsem je, ale objevila jsem je a nějakým způsobem mě zaujaly. Takže jsou tady. Navíc ani jeden z těchto pokusů nemůže zlomit mé přesvědčení o nejlepší písničce měsíce, a to se EXO opravdu snažili, takže by to bylo zbytečné.
Takže, máme za sebou informačku a jdeme na comebacky.


Nově debutující skupina 1NB představila svůj první po debutový singl Winter, Again. A jak už u nich je zvykem, nebude to to klasické vánoční klišé, ale bude se vraždit. :) Ale pokud se nepodíváte na klip, vůbec vám to nepřijde.


Zpěvák Eric Nam přišel s dárkem pro své fanoušky v podobě písničky Hold Me, sice až po Vánocích, ale lepší pozdě než nikdy. Pěkná balada na dlouhé zimní večery.


Donghae (SJ) vydal digitální singl ve spolupráci s automobilkou Cadillac, který nese název Perfect, a opravdu perfektní je. Donghae si napsal sám text a zbytek dal taky dohromady on. Je to moc pěkná písnička i video je krásně zpracované, podle mě by tak nějak měly ty reklamy vypadat.


Najedem na trochu veselejší vlnu a to díky písničce #MOOD, ke které včera bývalá rapperka skupiny miss A, Jia, vydala videoklip. Samotná píseň je venku již delší dobu a Jia na ní spolupracovala s Jacksonem (GOT7) a zní to moc dobře, jsem opravdu spokojená. Samotné video je zajímavé, odlehčené a dalo by se říct i vtipné. Je zajímavou náhodou, že klip vyšel v den, kdy se miss A oficiálně rozpadly. Což je věc, o které jsem se ještě nestila šířit, ale je to tak. Po sedmi letech na scéně vydala společnost JYP prohlášení ve znění: "Skupina miss A se rozpadla." Jak jednoduše lze oznámit něco tak velkého. Jia sice skupinu opustila už loni, ale zbylé členky nebyly již pohromadě aktivní od roku 2015, takže by se tomu člověk ani neměl divit, to bych o nich ale musela něco vědět a ne jen poslouchat jejich největší hity a říkat si, že jsou dobré. Je to škoda.

Kpop Debuts 2017 [Part 2/2]

28. prosince 2017 v 15:13 | Anaj |  KPOP: Debuty

Druhá část je tu! ;)

Kpop Debuts 2017 [Part 1/2]

28. prosince 2017 v 15:11 | Anaj |  KPOP: Debuty
V tomhle článku bych ráda shrnula debuty kpop umělců. S největší pravděpodobností zde nebudou všichni, protože jsem zaprvé na ně nenarazila, nebo zadruhé jsem je zavrhla hned po puštění první písně a nestáli mi za to si je zapamatovat. Pokusím se to vzít nějak postupně od začátku roku, aby v tom byl alespň nějaký systém. Ještě poznámka na začátek, to že teď řeknu, že mě jejich debut neoslovil, neznamená, že třeba jejich příští tvorba nebude dobrá, nebo že se nikomu nemůže líbit. Názor každého respektuji. A protože blog se mnou má zase nějaký problém, omezený počet znaků, musím to rozdělit, co se dá dělat. Druhá část vyjde za chvilku. Tak jdeme na to.

KPOP

27. prosince 2017 v 16:19 | Anaj








EXO - Universe M/V [Winter Special Album: Universe]

26. prosince 2017 v 12:11 | Anaj |  EXO

Překvapení! Já vím, že jsem říkala, že mě tu přes svátky nikdo neuvidí, ale EXO dnes vydali své speciální zimní mini album Universe se stejnojmennou titulní písní, takže jsem to nemohla nechat jen tak.
Původní datum vydání tohoto alba bylo již 21. prosince, to bylo však odsunuto na dnešek, z důvodu odchodu Jonghyuna a jakéhosi uctění jeho památky. EXO jsou svými zimními alby proslulí, u mě je to vždy sázka do loterie. Jednou se mi to líbí, podruhé ne. Universe bude patřit k těm, co se mi rozhodně líbí. Příjemná balada a video s hlavním motivem mého oblíbeného nápoje, kávy. Moc se mi ta píseň líbí, skoro mi vhání slzy do očí. Ale jsem jediná, komu strašně chybí Lay? Mám poslední dobou hrozný strach, že už se k nim nevrátí a pojede v Číně sólo, což by bylo samozřejmě jeho rozhodnutí, které bychom museli respektovat, ale podle mě by to byla věčná škoda. Ano, jeho sólová tvorba je dobrá, spousta věcí se mi od něj líbí, ale ráda bych viděla zase devět členů EXO. Co si budeme namlouvat, dvanáct by bylo stejně nejlepší, ale to už je dávno historie. Užívejte druhý svátek vánoční, třeba při poslechu této skladby.

Seznam skladeb:
1. Universe
2. 為心導航 (Universe - čínská verze)
3. 지나갈 테니 (Been Through)
4. Stay
5. Fall
6. Good Night
7. Lights Out




Vánoční šílenství

22. prosince 2017 v 18:14 | Anaj |  Moje tlachání

Zdravím,
už je to tady po roce zas. Nevím jak vy, ale já čím jsem starší, tím víc nesnáším Vánoce, nebo tedy spíš to šílenství, které se kolem nich pokaždé strhne. Nejsem proti tomu nápadu, jen proti tomu, jak se to v dnešní době slaví. Takže první část tohohle článku věnuji věcem, které opravdu nenávidím na Vánocích.
První věc, co mě štve. Zahlcení obchodů vánoční tématikou jž od konce října. Klepu si na čelo, když mi máma povídá, že o Velikonocích musí objednat zboží na Vánoce, aby jí to dovezli a stejně tak, když do konce října musí odevzdat objednávku na Velikonoce. A pak přijdete do obchodu s pomyšlením na nákup nezbytných věcí k jídlu a všude na vás svítí vánoční ozdoby, pokukují čokoládoví mikuláši a zpoza rohů vyskakují dárkové balíčky. To beru v podstatě nohy na ramena. Nevím proč, ale i ty dva týdny před Vánoci mě neskutečně štvalo, když v obchodech hrály koledy.
Dalším bodem jsou určitě dárky. Když jsem byla mladší, měla jsem Vánoce mnohem radši, protože po mně nikdo nic nechtěl. Dnes, kdybych nedej bože nekoupila někomu dárek, tak to bude velmi nepatřičné. Protože, i když by se nikomu nic nestalo, jsou zde jisté nepsané morální zákony, které vás nutí k tomu každému něco sehnat. A k tomu se přidává můj problém s výběrem dárků. Nikdy nevím, co vybrat, aby to nebylo moc klišé, nebo popřípadě aby to mělo využití, ale nikdy do poslední chvíle nevím, a tak nakonec šáhnu po první věci, co mi přijde přijatelná. Ano, je tu ta možnost zeptat se, co by si dotyčný přál, ale věřte mi, dělám to, ale všichni odpovídají stejně: "Nevím." Já se na ně za to nezlobím, protože to dělám taky, a ano vím, že to dotyčnému vůbec nepomůže. Když se tedy konečně rozhodnu, co koupím a patřičně to zabalím, nastává nový problém. Předání. Což o to, předat to není takový problém, ten nastává až když dotyčný začne rozbalovat. To bych se nejraději zahrabala na druhé půlce planety a počkala tam minimálně do Velikonoc, abych předešla možnému zklamání z mého dárku. Já osobně bych asi člověku nedokázala říct, že z dárku nejsem nadšená, protože tak nějak soucitím s těmi, kteří neví co.
V závěru uvedu bod, který tak nějak shrnuje všechny předešlé. Štve mě, když vyrazím na obyčejný nákup, ze kterého se stane boj o přežití, kvůli lidem nakupujícím dárky. Občas si říkám, jak je to možné, že jich je najednou všude tolik, kde kruci byli celý rok? A pak také všudypřítomní Vietnamci, kteří nakupují snad ještě více než obvykle. Všude, kam s epodíváte vidíte jen reklamy na to, jak je daná věc nejlepší dárek na světě. Taky někomu přijde, že jsou Vánoce neskutečně komerční, nebo jsem to jen já? Dostává mě, jak se všichni sustředí jen na dary a na ostatní kašlou. U nás doma si sice dárky dáváme, ale nebereme to zas tak vážně. Tím tady nechci samozřejmě nikomu vnucovat tu větu, že Vánoce jsou o rodině, o tom být spolu. Myslím, že lidé by se o sebe navzájem měli zajímat po celý rok a ne si říct, že se vyčlení jeden den v roce a ten na sebe budeme hodní. To je blbost. Vánoce jsou o rodině, ale také o těch dárcích. Nikdy nebudu tvrdit, že jsem se jako malá na dárky netěšila, protože to není pravda, tehdy jsem nějakou sounáležitost moc neřešila.
Dnes je to se mnou přece jen jinak. Nejsem doma každý den, takže jsou pro mě Vánoce jednou z možností, jak strávit čas s lidmi, které nazývám rodinou, a také s přáteli. Bohužel, ani nší rodině se tento shon nevyhne a to kvůli předvánočnímu úklidu, který je u nás každoročně brutální. Odcházíme po něm s těžkými zraněními na duši i na těle. Z mámy se v ten čas stane nadpřirozená bytost, která je všude a všechny komanduje, všechny nedostatky vidí a taky vám to dá pořádně sežrat. :) To bych mohla připsat na seznam záporů.
Co také moc na Vánocích nemám ráda, ale to je jen můj osobní problém, kapr. Mně ryby chutnají, ale nerada obýrám kosti. Takže na Štědrý Den jsem donucena alespoň jeden řízek obrat, prootže kuřecí pro mě nikdo zvlášť neudělá a dát si file mi přijde barbarské. Takže při večeři já potichu trpím, no dobře občas trpím dost nahlas. Na druhou stranu miluju bramborový salát. Již jsem jich ochutnala od několika různých kuchařů, ale i přes to si myslím, že ten od mámy je nejlepší, a to ho ona ani nejí, ale zvládne ho skvěle dochutit.
Abych tu tyto svátky jen nehanila a nenadávala na ně, tak je samozřejmě pár věcí, díky kterým je mám ráda. Zaprvé, máme volno ve škole. Jo to je dost sobecké, ale ať. Já prázdniny miluju. Mám ráda tuchvíli, kdy stojíme s rodinou kolem stolu a táta přednáší přípitek, každý rok říká v podstatě to samé, ale mně to nevadí. V tu chvíli je u nás všechno v pořádku, žádný shon a chaos, jak to u nás obvykle bývá. Zbožňuju pohádky. Mrazík, Tři oříšky pro Popelku, Anděl Páně... Strašně na nich v tento čas ujíždím. Také si užívám vánoční hudbu. Sice nemusím všechny koledy, ale ětšinu z nich umím nazpaměť a zpívám je zplna hrdla, i když neumím zpívat, ale tím se netrápím. Před pár lety jsem si oblíbila písničku od Train - Shake up Christmas. Ta je podle mě geniální. :)

Asi už to ukončím. Vánoce jsou rozhodně fajn věc, ale neměly bycho ty věci s obdarováváním drrahými dárky brát moc vážně. Zkusme to brát opravdu z té stránky rodiny, lásky a přátelství. Přeji tedy všem krásné vánoční svátky, doufám, že se vám splní vaše nejtajnější přání a vše dopadne dobře, třeba bez návštěvy nemocnice. Já sama se teď stáhnu a vrátím se až po svátcích, abych tenhle rok oficiálně ukončila i na blogu. Na to je ale ještě dostatek času, takže pojďme užívat roku 2017 dokud to jde.
Přeji všem krásné Vánoce, mějte se rádi.
Anaj
(Stále si bez této písničky nedovedu představit Vánoce, samozřejmě ani bez Popelky)

Říše bouří

20. prosince 2017 v 16:00 | Anaj |  Knihy

Autor: Sarah J. Maasová
Žánr: fantasy
Rok vydání: 2017
Počet stran: 688
Popis: Dlouhá cesta k trůnu teprve začala, ale už nyní je jasné, že bude plná zrady, nepřátelství a nevraživosti. Pokud si chce Aelin udržet korunu a ochránit své království, musí se spojit s lidmi, kteří až do teď byli nepřáteli, a musí bojovat proti zlu, které se chystá pohltit celý svět. Zkáza se na ni řítí ze všech stran a jediná zoufalá možnost, jak přežít, je obětovat to, co miluje nejvíce na světě.

Můj názor: Dlouho mi trvalo, než jsem se dostala k tomu, abych si tuhle knížku koupila. Poté mi ji sebral bratr, takže jde vidět, jak je u nás tahle série oblíbená. Ze začátku jsem měla strach, že autorka bude jen natahovat příběh, který byl podle mě předchozí knihou uspokojivě ukončen. A opravdu jsem si pomalu zoufala. Autorka se sice věnuje snaze Aelin vyhrát bitvu proti tomu největšímu zlu, ale stejně mi přijde, že se začala víc soustředit na milostné zápletky mezi jednotlivými postavami. Co se mi již od začátku líbilo, byla postava Aedionova otce, který řeší silné dilema. Na jedné straně má syna, kterého celý život neviděl, na druhé je vázán krevní přísahou královně, která je přímou nepřítelkyní právě Aediona a Aelin. Jak jsem ke knížce byla ze začátku skeptická, tak asi posledních dvacet třicet stránek, jsem přečetla jedním dechem. Zde se opět ukázala autorčina schopnost vytvořit napětí. Bohužel to napětí umístila dost blbě na konec knihy, která takto opět zůstává s neuzavřeným dějem. Zaslechla jsem, že se chystá pokračování na příští rok. Takže uvidíme, jak to nakonec s Aelin a jejím dvorem dopadne.