Listopad 2017

SUPER JUNIOR D & E - Here We Are M/V

30. listopadu 2017 v 16:55 | Anaj |  Ostatní

Konečně jsem se dočkala. Moje pravděpodobně nejoblíbenější subgroup Super Junior uspořádala comeback. Eunhyuk a Donghae mezi sebou mají zvláštní chemii, díky které působí naprosto sehraně a velmi přirozeně. Ani jsem si neuvědomovala, jak moc mi chyběla jejich společná vystoupení, dokud jsem si novinku nepustila. Sice se vrátili s japonským singlem, ale i to se počítá. Here We Are je letní song. O tom není pochyb, ale po tom co dneska všude padá sníh a je tma, jsem něco takového rozjasňujícího potřebovala. Já nejsem zimní typ, takže po tom, co jsem ráno viděla za oknem padat sníh, jsem se málem rozbrečela žalem. Vemte si, zase to bude všude klouzat, budu si muset dávat pozor na každý krok, při čemž budu vypadat jako neohrabaný tučňák. :) Já jsem zastáncem zimy jen z tepla domova. Je fajn sednout si s čajem nebo kávou k oknu a sledovat padajácí sníh. Pokud jste na tom jako já, pusťte si do domovů trochu letní nálady v podobě této písničky.

MAP6 - Love Is Gone M/V

27. listopadu 2017 v 14:00 | Anaj |  KPOP: Comebacky

MAP6, velmi talentovaná, bohužel také málo známá skupina, se včera vrátili na scénu se singlem Love Is Gone.O chlapcích jsem se sice dozvěděla poměrně nedávno, asi půl roku zpátky, když vydali I'm Ready, ale jsem si jistá, že by si zasloužili více pozornosti. Písnička Love Is Gone popisuje pocity po rozchodu, což se dá podle náázvu očekávat, i tak je na ní něco jiného. Nezní jako nejnovější kpop songy, ale trochu jinak. Neříkám, že je to něco přelomového, ale čas od času je fajn zpomalit a vrátit se zvukem o pár let zpátky. Pokud o téhle pětici nic nevíte, tak debutovali teprve v roce 2015 s písní Storm, kterou můžu jen a jen doporučit, protože ta bolest, kterou do ní vložili, působí velmi reálně. Doufám, že se od nich dočkám ještě spousty dobré hudby.

Osvětim Auschwitz a Birkenau

26. listopadu 2017 v 14:00 | Anaj |  Moje tlachání
Zdravím,
dnes bych tu chtěla rozebrat téma koncentračního tábora v Osvětimi, do kterého jsme tento týden se školou podnikli exkurzi. Není to zrovna nejveselejší téma, ale chtěla bych se tady o tom zmínit, protože je podle mě důležité připomínat si historii, neboť jak praví známé přísloví: "Ten, kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat." a to já rozhodně v tomto případě nechci. Také bych ráda osvětlila těm, které tato exkurze teprve čeká, do čeho jdou. Vím, že mně by to před týdnem hodně pomohlo, bohužel se tak nestalo.
Na začátek by bylo vhodné podotknout, že Osvětim jako taková, nebyla tábor. V dnešní době je to asi čtyřiceti tisícové město a obyvatelé a všeobecně Poláci, jsou hákliví na to, jakým způsobem se o bývalém koncentračním táboře zmiňujete. Je to celkem pochopitelné, proto i tady budu používat původní německé názvy a to Auschwitz a Birkenau, nebo také českou formu - Březinka. Doufám, že přímo o tom, co je Auschwitz a Birkenau zač, se nemusím příliš vyjadřovat, protože to by měl vědět každý. Kdyby náhodou, tak jen na okraj zmíním, že se jednalo o vůbec největší tábor svého druhu v nacistickém Německu a zemřelo zde přes jeden a půl milionu lidí, převážně židů a politických vězňů z Polska, Čech a Moravy.
Dále, i při návštěvě tohoto místa se musí dodržovat jakési "nepsané" i psané předpisy, protože se jedná o pietní místo. Tím pádem myslím, že není potřeba zdůrazňovat, že sem rozhodně nepatří hlasitý smích, pořizování selfíček, muži by neměli nosit čepice, pokud je zima tak ano, ale jen bez nějakého potisku. Na oblečení jsme byli hodně upozorňováni, ochranka se prý pozastavuje i nad příliš nápadnými znaky hvězd a křížů, které můžete mít na bundách.
Nyní bych tedy rozebrala samotnou návštěvu muzea. Když jsme konečně dorazili na parkoviště, přímo před jednou z budov tábora, a vystoupili jsme, na první pohled mě ohromilo přítomné množství lidí. Bylo to neuvěřitelné, kolik skupiny se mačkalo v prostoru před branami. Taktéž zde spatříte opravdu všechny možné národnosti, které si dovedete vymyslet. Právě kvůli tomuto davu lidí, mi ani nepřišlo, že stojím na místě, kde se odehrávalo tolik hrůz a to bohužel převládalo téměř po celou dobu prohlídky. Než vstoupíte do areálu Auschwitz, musíte projít bezpečnostním rámem, jako na letišti. Jen není tak citlivý, i přes to si však všechno kovové z kapes musíte vyndat, abyste zbytečně nepípali. Samotný rám ve vchodu ale moc dlouho není, podle našeho průvodce asi tři roky a to na přání Izraele. A když jsme už u toho Izraele, tak u nich chvíli zůstaneme. Asi nejvíc skupin, které jsme ten den potkali, bylo právě z této země. Ono není těžké je poznat, každý z nich má na sobě bílou mikinu, kterou sice v tomto počasí zakryli bundou, ale kapuce jim koukaly. S Izraelskými skupinami je prý problém, průvodcům se moc nechce do toho je provádět, neboť oni přicházejí ze zcela opačných důvodů, než my. Zatímco my přicházíme truchlit nad mrtvými, oni jsou zde, aby oslavili život a to, že oni přežili. Dost často si prý vozí kytary, a dokonce i zpívají a tančí. Nu, jiná mentalita. Naše učitelka říkala, že před čtyřmi lety je takhle viděla "oslavovat", a prý jí to nepřišlo nijak nepatřičné, nebo rušivé, jen prostě jiné. Na tom něco je. Podle mě, dokud nějak nenarušují poklidný průběh celé návštěvy a nebrání nám v tom, abychom uctili toto místo po našem, tak ať si nosí kytary. Dokud se nebudou chovat jako nejmenovaná skupina ze Singapuru, tak je to v pohodě. Právě tahle skupina tam předvedla něco, co je podle mě naprosto přes čáru. Věšeli se na lampy, vytvářeli různé pózy před fotografiemi žen, které byly zachyceny při cestě do plynové komory, a byli opravdu hlasití. Byli upozorněni na své chování a potom jsme je již nepotkali, naštěstí. Ohledně slušného chování jsem měla strach z našich kluků, ale ti sklopili hlavy a byli opravdu v klidu, za což jsem opravdu vděčná. Protože poslední, co bychom potřebovali, by byly jejich pitomé řeči, které vedli před odjezdem, to byli samý žert. Jsem ráda, že si to nechali až na potom.
Když tedy úspěšně projdete rámem, dostanete sluchátka a takovou krásnou krabičku, díky které s vámi bude průvodce komunikovat. Toto platí jen pro Auschwitz. V Březince takto fungovat nebudete, prostě se budete muset semknout kolem průvodce a poslouchat. Nám byl přidělen polák, který sice uměl česky, ale protože většinou provádí Slováky, tak prostě ten přízvuk měl. K tomu ještě ten polský, takže než jsem si zvykla, trvalo to asi patnáct minut. I přes tento handicap, byl pan průvodce milý, ochotně odpovídal i na přitroublé dotazy mých mladších spolužáků a hlavně, snažil se celé téma trochu odlehčit, aby to nebylo tak drsné. I když myslím, že to ani nejde. Ačkoliv to říkal stylem - stalo se a nic s tím neuděláme - v některých chvílích mě dost mrazilo v zádech.
A tím se dostáváme k tomu hlavnímu. Zvládne návštěvu tohoto muzea i slabý člověk? Myslím tím někoho jako já. Prostě citlivka, které stačí opravdu málo ke zhroucení. Takovou otázku jsem si kladla hodně dlouho, a dokonce jsem ze strachu, chtěla od účasti odstoupit. Jsem ráda, že jsem to neudělala. Ano, to co se stalo na těchto místech, je strašné, smutné a děsivé. Nechci přemýšlet nad tím, že by se to stalo znovu. Ale myslím, že když jsem to zvládla já, zvládne to každý. Hodně vám může "pomoct" to množství lidí, které se tam bude pohybovat. Mně díky tomu opravdu po většinu času ani nepřišla na mysl úzkost, nevolnost ani podobné věci. Nevím jak se to stalo, ale bylo to tak a já za to byla vděčná, protože zkolabovat do bahna se mi nechtělo. Většinu času to tedy bylo v pohodě, ale byla místa, kdy jsem měla vyloženě blbý pocit v žaludku, nebo mě mrazilo v zádech. Asi nejhorší to bylo v plynové komoře, která sice nebyla úplně původní, protože víme, že němci při svém odchodu, vše vypálili, nebo vyhodili rovnou do vzduchu, i přes to jsem se tam cítila tak stísněně a při představě, kolik lidí zde zemřelo a jak, která se mi vkradla do mysli, aniž bych jí mohla zabránit, se mi opravdu udělalo mdlo. Naštěstí jsme byli hned venku a já se mohla nadechnout, jako bych se potřebovala ujistit, že je to pryč a já můžu dýchat. Dost nepříjemný pohled byl i na osobní věci, které tu po vězních zbyly, úplně nejhorší byly vlasy. Dost nepříjemný pohled.
V Auschwitzu jsme strávili asi dvě hodiny, poté jsme se přesunuli do Březinky. Zde toho opravdu moc neuvidíte, většinu němci vyhodili do vzduchu. Takže budovy jsou většinou jen kopie. I přes to bylo strašné vidět, jak tam vězni žili. Dostala mě poznámka jedné druhačky, která si stěžovala na všudy přítomné bláto. Uzemnila ji naše druhá doprovodná učitelka slovy: "A to si představte, že byste měla jen dřeváky, co nosili oni, nebo byste neměla ani ty." To ji uklidnilo a zbytek cesty ani nepípla. V Březince jsme byli asi hodinu a strávili jsme ji převážně poslechem průvodce, který vyprávěl různé skutečnosti, které se zdály naprosto neuvěřitelné, ale takové to tam bylo.
V obou táborech je povoleno fotografovat, je zde sice několik míst, kde je to kvůli událostem, které se zde děly, zakázáno, ale já třeba vůbec neměla potřebu něco fotit. Přišlo mi to jako zneuctění památky lidí, kteří tam zemřeli. Taková místa by se podle mě měla vidět na vlastní oči a ne je ukazovat na fotkách. Stejné je to u mě i s kupováním pohledů. Kruci, opravdu potřebujete mít doma pohled z koncentračního tábora? Tyhle věci nechápu. Stejně mi přijde, že celé muzeum je v dnešní době spíš turistická atrakce a označení pietní místo, je jen krycí. Vždyť těmi prostory může během dne projít asi osm set lidí a areál je vyprodaný do poloviny příštího roku. Na jednu stranu je dobře, že tolik lidí se chce dozvědět něco o tomto období v dějinách, ale je to i lehce děsivé.
Na závěr bych ráda řekla, že na těchto místech se děly hrozné věci, které prostě nemůžeme ignorovat a dělat, že se nestaly. Proto bychom si to čas od času měli připomenout, zvlášť v této době, kdy to pořád někde bouchá. Zrovna před pár dny při jednom takovém útoku zemřelo v Egyptě přes 320 lidí. To je hrozné. Ale i přes to si nemyslím, že bychom se měli stáhnout do ulit. Toho chtějí takoví lidé docílit. Chtějí, abychom měli strach. Chápu, nikomu není zrovna příjemné poslouchat, že u sousedů zase zemřely desítky lidí, ale teroristickým útokům se těžko zabraňuje. Měli bychom si připomínat, co je válka za hrůzu, protože kdyby v dnešní době vznikl podobný konflikt, znamenalo by to destrukci lidstva. Se zbraněmi, které mají mocnosti k dispozici, by na Zemi nikdo nepřežil. Ano, my žijeme v bezpečí a blahobytu, i když se nám to často nezdá, frfláme a stěžujeme si, na to, jak to máme těžké. Ale jeďte na tyto místa, myslím, že si ještě dvakrát rozmyslíte, než si budete přehnaně stěžovat příště.

Novinky: Ravi, PENTAGON, BTS

25. listopadu 2017 v 17:36 | Anaj |  KPOP: Comebacky
Zdravím,
opět jsem zde s nějakými zajímavými novinkami od různých kpop umělců. Jako první bych ráda zmínila nový mixtape od rappera Raviho (VIXX). Ano, vím, že je to už starší kousek (12. 11.), ale já jsem občas trochu pozadu. :) Nese název Boiling Point a spolupracoval na ní s rapperem Sik-Kem a myslím, že se dá poslouchat. Oba dva mají jiný styl rapu, ale pěkně do to sebe zapadá.

O skupině PENTAGON tu byl nedávno článek, v rámci jejich comebacku s albem DEMO_02. Krátce po vydání videa k Runaway, spatřilo světlo světa i video k písni Violet. Je to zase trošku něco jiného, ale podle mě je to video tak čisté, nevinné a ta hlavní hrdinka je mi hodně sympatická.

A na závěr pánové z BTS včera vydali remix zhotovený Stevem Aokim k písničce MIC Drop. Já většinou ten DJ- styl moc nemusím, ale tenhle remix je podle mě hodně podobný originálu, takže mi to nevadí a dobře se mi to poslouchá. Kluci také několik částí písně přeložili do angličtiny. Většinou to zní dobře, ale v refrénu, kdy tam zpívají: Another trophy, my hands carry 'em. Too many that I can't even count 'em mám takový pocit, že to tam nesedí do hudby, možná je to jen tím, že jsem zvyklá na korejskou verzi a nemůžu si zvyknout, ale tahle pasáž se mi nelíbí. Dokonce vyšla i krátká japonská verze, ale to je jen tak okrajem. Zajímalo by mě, co je podle vás lepší. Remix nebo originál?

PENTAGON - Runaway M/V [DEMO_02]

23. listopadu 2017 v 14:55 | Anaj |  PENTAGON

Ani skupina PENTAGON na sebe po posledním albu nenechala dlouho čekat a včera tak vydali mini album DEMO_02. Titulní písní se stala Runawaya za mě naprostá spokojenost. Všeobecně se z těhle hochů stává skupina, která si našla cestu k mému srdci a nechce odtamtud odejít. Z celého alba o pěti stopách jsem byla jako u vytržení. Tak jako již několik skupin před nimi, se i oni, pro dvě písničky rozdělili na rapovou a pěveckou skupinu a co si budem nalhávat - Pretty Boys je prostě skvělá- samozřejmě ani počin pěveckého týmu není vůbec k zahození, prootže Stay je skvost, ale já jsem poslední dobou spíš na ten hip-hop.

Seznam skladeb:
1. Violet
2. Runaway
3. All Right
4. Pretty Boys (Rap unit)
5. 머물러줘 (Stay)


K.A.R.D - You In Me M/V [You & Me]

23. listopadu 2017 v 14:40 | Anaj |  K.A.R.D

Zdravím,
je čtvrtletí a já nemám čas na nic jiného, než na školu. Dnes konečně jsem se dostala k tomu, abych si poslechla novinku od K.A.R.D. Písnička You In Mese nachází na druhém mini albu skupiny s názvem You & Me. Kromě titulní písně obsahuje ještě pět stop, z nichž jedna je duet a nachází se zde ve dvou verzích. Poslechla jsem si celé album a musím říct, že K.A.R.D si rozhodně začínají budovat svůj vlastní styl, který je v něčem rozhodně výjimečný. Dost se mi celé album líbilo, nějakým zvláštním způsobem mě okouzlila 지니까, v překladu Protože.

Seznam skladeb:
1. Into You
2. Trust Me (J.Seph & Jiwoo verze)
3. Push & Pull
4. 지니까 (Because)
5. You In Me
6. Trust Me (BM & Somin verze)


Comebacks: Wanna One, Red Velvet

18. listopadu 2017 v 21:59 | Anaj |  KPOP: Comebacky

Zdravím,
ještě před tím, než začnu o dvou comebacích, na které jsem narazila, bych se chtěla zmínit o novince od Zela (B.A.P), který na svůj soundcloud nahrál píseň Howler, se kterou vystupoval již na koncertech B.A.P. Přiznám se, že jsem ji dnes slyšela poprvé a hned si mě získala. Má chytlavou melodii s příchutí latiny. Podle mě skvělé.

Ke comebackům. Začnu tím dřívějším, který jsem chtěla ignorovat, ale nakonec jsem neodolala a poslechla si to. Jedná se o píseň Beautiful od Wanna One. Jejich debut nebyl zrovna podle mého gusta a já je v podstatě odsunula na kolej pro "Nezajímavé interprety". Dnes jsem se ale přesvědčila, že nic a nikdo, by se neměl soudit podle jedné věci. Protože Beautiful je skvost. Miluji tu písničku od začátku do konce, od melodie po text, který je opravdu dojímavý. Navíc tahle jedenáctka konečně natočila videoklip, který za něco stojí, dokonce mě dohnal k slzám. Přijde mi, jako by se klukům vynahrazovaly ta dvě předchozí, podle mě dost slabá, videa právě tímto velikánem, který je pojatý jako jakýsi mini film. Myslím, že rozhodně neprohloupí, kdo se na to podívá a věnuje svých osm minut, právě těmto hochům.

Co mě úplně neodradilo, ale také ani nenadchlo je včerejší návrat skupiny Red Velvet. Tyhle holky si čas od času pustím, ale podle mě mají na víc. Píseň Peek-A-Boo pro mě není zvlášť zajímavá, snad až na refrén, ten je dost chytlavý. Čím ale Red Velvet překvapily, je video. U nich na takové koncepty nejsme zvyklí a ani mi to k nim moc nesedí, ale nebudu jim to vyvracet, když si myslí, že je čas na změnu, tak ať ji provedou. Změna je dobrá. Jen mě tahle věc moc neoslovila.

Novinky ze světa Kpopu #3

17. listopadu 2017 v 23:08 | Anaj |  KPOP: Ostatní
Zdravím,
to byla zase doba, než jsem se dokopala k tomu, něco sepsat. Sice jsem uplynulý týden měla celkem volno, ale i přes to, jsem si to spíše užívala a nic jsem nedělala. Vím, že se mi podobná šance již mockrát nenaskytne, a tak jsem vypustila blog, ale teď se vracím a budu tady zase oxidovat. :) A začnu hned novinkami, které se za poslední, řekněme měsíc, udály v kpopu, a které jsem já zaznamenala.
Začnu tedy něčím, z čeho mám obrovskou radost. BTS dobývají svět, tedy přesněji USA. Již brzy nás čeká jejich vystoupení na AMAs, na twitteru jsem se také dozvěděla, že se zúčastní The Late Late Show Jamese Cordona, později i Ellen DeGeneres potvrdila, že se kluci objeví i v její show. To je obrovský úspěch. Navíc kluci chystají za pár dní vydat remix jejich písně Mic Drop, který připraví Steve Aoki. Podle ukázky to vypadá na obrovskou pecku.

Další věcí je, že si leader BTS Kim NamJoon, alias Rap Monster, změnil své stage jméno na RM. Vyjádřil se tak, že tohle jméno má širší dosah a více vyjadřuje to, co v hudbě dělá. Já osobně jsem se změnou spokojená. S Rap Monster jsem neměla žádný problém, ale poslední dobou mi to k němu moc nesedělo a mnohem radši jsem používala jeho pravé jméno nebo zkratku Rapmon. RM se také vyjádřil, že mají v plánu vydat některé své velké hity, v angličtině, ale celé je to ještě hodně daleko. Každým pádem to zní jako skvělý nápad. Samozřejmě, že budu radši, když kluci budou pokračovat ve zpívání korejsky, ale pár songů v angličtině, by bylo pro mezinárodní fanoušky, jako dar z nebe.
Smutná zpráva přichází pro všechny fanoušky skupiny Madtown. Skupina na tom je již nějakou dobu dost špatně a nyní se jeden z členů oficiálně oddělil od skupiny a chystá se splnit povinnou vojenskou službu. Takže rozpad skupiny je opravdu v dohlednu. Bohužel.
Dobrou zprávou je, že se můžeme po comebacku Super Junior těšit i na comeback jejich podskupiny Super Junior D&E. Kluci vydali upoutávkovou fotku s titulem Here We Are, takže nám zbývá už jen čekat na potvrzení ficiálního termínu.

Dalším comebackem, na který jsme již předem připravováni, je ten skupiny PENTAGON, která se chystá za pár dní vtrhnout na trh s albem DEMO_02, a aby nás navnadili, vydali ukázkovou píseň Stay Here. Ve zkratce - pomalá, krásná, melodická skladba - už se nemůžu dočkat nového alba.

Co určitě nepotěší fanoušky skupiny EXO, je fakt, že se Lay nezúčastní koncertního turné skupiny, kvůli svým sólovým projektům. Chápu, že se Lay snaží prosadit se v Číně, ale je mi líto, že je to na úkor jeho skupinových aktivit. Poslední dobou jen čekám, kdy onámí, že z EXO odchází, protože mu to nevyhovuje, nebo má nějaké podobné problémy. Jinak proti Layovi nic nemám, slyšela jsem pár jeho čínských písní a některé se mi dost líbily. Celkem dost ujíždím na jeho písni I Need U, získala si mě hlavně tím videem.

Zajímavou novinkou je, že magazín Vogue zařadil ve svém žebříčku Choi MinHa (SHINEE) mezi nejvíc sexy muže na světě, dokonce ho usadili na první místo. Není pochyb o tom, že Minho je krasavec, co mu ale určitě dost nahrálo je to, že nedávno dělal doprovod Melanii Trump na akci v rámci propagace Zimních olympijských her v Pyeongchangu. Nejsem si jistá, koho lidé sledovali víc, jestli manželku současného prezidenta USA, nebo právě člena populární korejské skupiny, protože oběma to moc slušelo.

Když už jsem u těch olympijských her, několik korejských, více či méně známých umělců, se spojilo a nazpívali písničku právě k této události. Jmenuje se Fly Day a jedná se o píseň s krásným textem a chytlavou melodií, která je podle mě přesně jako ušitá právě pro takovou událost, jako jsou olympijské hry.

A na závěr, je tu něco pro ty, co znají acapellu Pentatonix. Dva z jejích členů, kteří si říkají Superfruit, se spojili se zpěvačkou/rapperkou Amber (F(x)) a nahráli s ní písničku Fantasy. Natočili k ní i zábavné video, na kterém se dozajista pořádně vyblbli. :) Je to chytlavá píseň, dneska jsem ji slyšela asi desetkrát a nemůžu ji dostat z hlavy.

Křišťálové království

11. listopadu 2017 v 19:32 | Anaj |  Knihy
Křišťálové království - Amanda Hockingová
Autor: Amanda Hockingová
Žánr: fantasy, román pro dívky
Rok vydání: 2017
Počet stran: 352
Popis: Bryn Avenová, neprávem obviněná z vraždy a velezrady, je na útěku. Může jí pomoct jen její největší nepřítel, úžasný a záhadný Konstantin Black. Je jejím jediným spojencem v boji proti těm, kteří si uzurpovali její království a kteří hrozí zničit vše, co je jí drahé. Může mu ale doopravdy věřit? Když se Bryn snaží očistit své jméno, zároveň přitom odkrývá nejtemnější tajemství vládce Kaninu. Nic není takové, jak se zdá, ale jisté je jedno: chystá se velká bitva a až skončí, nic už nebude jako dřív…

Můj názor: Po strašně dlouhé době jsem se dostala k tomu, abych si přečetla něco jiného než zápisky ze sešitů a padlo mi do ruky tohle, již třetí pokračování, Kronik Kaninu. Dost jsem se těšila, protože předchozí dvě knihy se mi moc líbily. Bohužel tahle mě již tolik nedostala. Nedělalo mi problém vrátit se do děje, autorka vše důkladně zopakuje, na můj vkus až moc často, ale to chápu. Nevím proč, ale do téhle knížky se mi nepovedlo začíst. Když se mi něco hodně líbí, tak čtu a nevnímám okolí, u téhle věci se mi to nepovedlo. Přišlo mi, že to čtu jen z toho důvodu, abych se dozvěděla, jak to skončí, ne abych si to užila. Neříkám, že to byla špatná knížka, spousta věcí se mi líbila. Upřímně jsem si zamilovala postavu Konstantina Blacka, který se zde pořádně vybarvil. Některé věci mi ale přišly přitažené za vlasy, ale je to fantasy, takže to se asi nedá hodnotit. V závěru došlo k několika zvratům, které se pokusily pohnout čtenářem, mě to nechalo jaksi chladnou a to já u knížek brečím. Přišlo mi, že vše co se tam dělo, bylo takové neosobní, nechytlo mě to za srdce. Nu a na závěr mě čekal otevřený konec, sice ne úplně, ale takové to, že si můžete domyslet, co bylo dál a to mě dost vytáčí. Jsem totiž líná něco vymýšlet sama. :) Závěrem, pokud jste četli předešlé díly, tak rozhodně chápu, že si přečtete i tuto, pravděpodobně již poslední kapitolu. Celkově tuto sérii hodnotím kladně. Jen je podle mě tahle kniha nejslabší z celé série.

Comebacks: Block B, EXID

7. listopadu 2017 v 14:48 | Anaj |  KPOP: Comebacky

Kromě Monsta X se dnes vrátily ještě dvě skupiny. Ta první je opět chlapecká, na kterou jsem opravdu čekala a nemohla se dočkat, Zico sice vydával sólo, ale mně chybělo těch dalších šest vedle něj. Block B tu na scéně již nějaký čas jsou a stále se jim daří mě zaujmout, zřejmě to bude jejich neotřelým stylem, ke kterému se v tomto comebacku po dlouhé době vrací. I když já si při prvních vteřinách písně Shall We Dance vzpomněla spíš na Rainův La Song, ale to je asi věc názoru. Jinak Shall We Dance je skvělá, Block B se vrací v plné parádě a nezapomínají ani na šílené účesy, které k nim prostě taky nějak patří.

Jako další zaútočily EXID s písní DDD. Myslím, že předvedly to, co je u nich obvyklé. Ani si nedovedu představit, že by právě ony přišly s nějakým odlišnějším konceptem. Tenhle jim totiž sedí. Dost jsem si oblíbila jejich rapperku LE, která zde opět předvedla skvělý výkon. Celkově myslím, že ta písnička je dobrá.