Jsem dospělá, nebo spíš jen velké dítě?

22. srpna 2017 v 17:38 | Anaj |  Moje tlachání
Zdravím,
už je to tak, moje maličkost je dneškem počínaje plnoletá. Otázka však zní, co to znamená. Znamená to, že jsem zodpovědná sama za sebe, mám právo volit, můžu pít a takové podobné věci? Já osobně si stojím za tím, že jsem pořád stejná jako včera, když mi bylo sedmnáct. Upřímně moc nechápu ty lidi, kteří to strašně řeší. Nevím jestli si opravdu po dni svých narozenin, přijdou dospělejší, nebo tak něco. Já to tak necítím. Moc dobře si pamatuju, když mi bylo patnáct. Všichni se nemohli dočkat až dostanou občanku a já v den svých narozenin skládala dříví. Tím narážím na další věc a tou jsou oslavy narozenin. Já jsem poměrně dost velký introvert. Dělá mi problém zapojit se do nové skupiny lidí, teda jak to říct... jsem tišší člověk, ale jsem schponá vyjít v podstatě s každým, (když dotyčného nemám ráda on se to nikdy nemusí dozvědět) takže kolektivu nevadím, jen se nedá říct, že bych se nějak extra zapojovala. Prostě se se spolužáky pozdravím a tam to ve většině případů končí. Mám jen pár přátel, se kterými se opravdu bavím, protože mi trvá dlouho se rozpovídat, ale když k tomu dojde jsem až moc ukecaná. (Moje spolubydlící by mohly povídat. :)) A s narozeninami přijdou oslavy, což je pro mě peklo na zemi. Nemám ráda, když musím chodit do společnosti. Například když jsem cely týden na pokoji s dalšíma holkama, musím alespoň jeden den v týdnu na chvíli vypadnout z pokoje. Prostě být sama. Jen doufám, že to někdy nepochopí tak, že je nemám ráda, to ne, jen potřebuju chvíli klid. Naši mi už pár dní před narozeninama říkali, ať uspořádám oslavu, já odporovala, pak přišel strejda s tetou. A ti hned: "Tak co bude nějaký mejdlo?" *To víte že jo.* Naši se toho hned chytli a je s nimi k nevydržení. Já musím uznat, že mám skvělé rodiče, jiné děti mého věku by dali bůh ví co, za to mít tak chápavé rodiče. Ale tohle prostě nechápou. Pořád mi říkají, že jsem byla na oslavě své kámošky, ale upřímně, bylo to z "povinosti", jen abych ji neurazila. Ona tam měla pozvaných x dalších lidí, takže jsem se odtamtud co nejrychleji vypařila. Oslavy shrnu asi takto. Nemám je ráda, přijde mi to lehce zbytečné, nezábavné. Když už se mám s někým sejít, tak třeba jen do kavárny a nejlépe jen mezi čtyřma očima, proto oslavy pořádat nebudu. (Stejně těch přátel tolik nemám a většina jich je na druhém konci republiky.) Možná jsem sobec, ale když mi něco není příjemné, tak to dělat nebudu. Já ty holky mám ráda, jen si nedovedu představit, že bych s nimi strávila víc než dvě hodiny. Nevím, asi jsem divná.

(Asi tak nějak se většinou na takových akcích cítím, není to nic moc.)

Vraťme se od vylévání mého srdíčka k dospělosti a zodpovědnosti, co k ní patří.


Jistěže spoustu věcí, co doteď vyřizovali rodiče, si teď budu muset vyřešit sama, ale to k tomu asi patří, člověk se musí osamostatnit. Se samostatností já moc problém nemám, alespoň si to myslím. Vždyť od svých šestnácti jsem na intru v podstatě přes celou republiku. Myslím si, že život na internátu naučí člověka samostatnosti, protože i kdyby mě to nenaučilo nic, tak minimálně jsem se naučila cestovat a jak vyjít s penězi. Ono když máte určitý finanční obnos a utratíte ho za "zbytečnosti", velmi brzy zjistíte, že to tak nemůžete dělat pořád. Já osobně jsem s tímhle nikdy moc problém neměla, jsem spíš skrblík, což taky není dobře, ale když něco potřebuju, dokážu ten peníz vydat. Narozdíl od mého bratra, který je schopen rozfufrovat všechno. Další velkou věcí související s osmnáctinami je volení. A to je podle mě velký oříšek. Já politiku moc nesleduju, nevím jestli je to dobře nebo ne. Ale to co jsem tak trochu zaznamenala, mě dost vyděsilo. Plus jsem nedávno viděla seznam možných kandidátů na prezidenta a říkala jsem si: "Kruci, vždyť já u většiny z nich nevím, kdo to je a mám si z nich vyvolit budoucího prezidenta?!" Navíc, i kdybych si vybrala a šla volit, dokáže jeden hlas změnit výsledek celých voleb?
Poslední věcí na co se většina lidí těší je legální pití alkoholu. Přiznejme si to na rovinu, neznám nikoho, kdo by si to někdy nezkusil. Alespoň si jednou cucnul. Tento případ jsem i já. Nikdy jsem nevypila víc než jeden lok a to jen o Vánocích. Když mě kámoška vytáhla na zábavu a dala si dvanáctku, já si raději vzala kofolu. U mě je alkohol dost neoblíbený už jen z toho důvodu, že je většinou hořký popř. kyselý a já jsem spíš na sladké. Sem tam se mi stává, že mi říají ať si dám štamprli, že se mi nic nestane, ale já se prostě nedám. Nemám k alkoholu nějak kladný vztah a doufám, že to tak i zůstane a nestane se ze mě alkoholik. Každým pádem, i když už mi je osmnáct, nehodlám začít nějak pít. Taky bych ráda řekla těm, kteří mají třeba podobný problém, nechtějí pít a kámoši jim to vymlouvají, když nechcete tak to nedělejte. Nevím jestli někdo podobný existuje, ale třeba jo. Jestliže jsem ochotná se sem tam lehce napít, vím že nikdy nezkusím kouřit. Přijde mi to ošklivé, otravné, nehledě na to, že ničíte zdraví sobě ale i ostatním a leze to strašným způsobem do peněz, pokud teda nejste milionář, to vám je to asi jedno. Nikdy se mi naštěstí nestalo, že by mi cigaretu někdo nabízel, ale v podstatě všichni lidé které znám, cigarety alespoň zkusili, bohužel něktěří i dlouhodoběji kouřili. Vlastně se nějak dlouhodoběji nestýkám s nikým, kdo kouří. Asi se jim tak nějak podvědomě vyhýbám. Nevadí mi s nimi mluvit, i když jsou cítit, ale nesnesla bych, kdyby přede mnou kouřili.
Myslím, že jsem se rozepsala už dost. Trochu mi to ujelo, ale to je u mě naprosto normální. :) Ano jsem dospělá, má to své výhody i nevýhody. Ano jsem jistým způsobem šťastná, neboť se mi otevírají nové možnosti. I přesto si pořád připadám spíš jako velké dítě než dospělý člověk. Vždyť je mi teprve osmnáct, nemám žádné životní zkušenosti, nevím co od života chci, studuju na střední škole a žiju u rodičů. Pořád jsem teenager, který je tak trochu střelený a občas si říkám, že se někde stala chyba, protože věci co mě sem tam napadají, rozhodně neodpovídají mému věku. Nehodlám se chovat jako bych snědla veškerou moudrost světa, ale znám i takové, kteří jsou tací. Takže takhle sedmnáct, osmnáct nebo dvacet pořád jsem stejná, ano asi se nějakým způsobem vyvíjím, ale základ je pořád stejný. ;)

Tímto se loučí čerstvá osmnáctka Anaj





P.S. Dnes vyšel skvělý song od Sunmi - Gashina. Zamilovala jsem si to na první poslech, takže rozhodně doporučuju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jste extrovert nebo introvert?

Extrovert
Introvert
Něco mezi tím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama