!NOVÝ AKTIVNÍ BLOG ZDE!

Autoškola, prasečí hody a jiné

16. července 2017 v 19:55 | Anaj |  Moje tlachání
Zdravím,
ráda bych začala tím, že mám za sebou úspěšně první jízdu autem. Ano, je to tak. Nikoho jsem nezabila a nic nezničila, takže úspěch. *Taky koho bys na cvičném okruhu chtěla zabíjet, no ne?* Je pravdou, že se trochu bojím šlápnout na plyn, neboť nedokážu úplně přesně odhadnou, kdy začít točit volantem do ostřejší zatáčky, takže moje nejvyšší rychlost byla
20 km/h, ale to mi vůbec nevadí. Další věcí, co mi moc nejde, je řazení. Teda ne že bych měla nějakou velkou šanci řadit, ale i tak. Z jedničky na dvojku je to v pohodě, ale z trojky na čtyřku to bývá problém. Většinou se mi totiž povede řadící páku nějakým letmým dotykem vychýlit, takže místo čtyřky bych zařadila dvojku, doufám, že to časem vychytám. Včera jsem seděla v našem autě a usilovně se snažila řadit, snad to bude mít nějaký výsledek. :) Další jízdu mám v úterý, jsem zvědavá, kdy bude mít instruktor dost odvahy na to, abych vyjela do města. :)
Dalším bodem na programu jsou prasečí hody, které se jako každoročně konaly v nedaleké vsi. Já opravdu miluji zabijačkové výrobky, od polévky až po tlačenku. Velmi mi chutnají jelita a krvavá tlačenka, což spousta lidí nechápe, ale je to tak. Vím, že to není nejzdravější, ale nejím to každý den a také znám pána, kteý to vyrábí, takže mám jistotu, že to nebude špatné po zdravotní stránce. Takže momentálně máme ledničku zaplněnou a máme na týden co jíst, není nad to když je váš táta jedním z organizátorů, myslím, že brzy nebudu moci tlačenku ani vidět. Stejně mi to ale dlouho nevydrží :)
Včera jsme s mámou vtelevizi konečně po dlouhé době objevily něco zajímavého. Do čtvrt na jedenáct jsme koukaly na film o Čingischánovi. Je to sice starý film, ale je pěkný a mě navíc takové historické věci zajímají, takže pokud má někdo podobný zájem, doporučuji zhlédnout.
A konečně se dostáváme k dnešku. Vyjeli jsem na nákup. Já totiž potřebovala nové sandály, neb se moje pravá podrážka u starých, rozhodla, že mě opustí. Potvora jedna. :) Prolézali jsme několik obchodů, ale nikde furt nic. Až jsem prostě po jedněch šáhla, že je to poslední možnost, a když mi nebudou tak půjdeme a světe div se, ony mi padly úplně perfektně, takže spokojenost zavládla velká a to ze všech stran. Cestou domů jsme se zastavili natankovat a já říkám tátovi, že vlastně neumím tankovat. Já vím je to divné, ale u nás doma tankuje jenom táta, když tankuje máma, to už musí být něco jako konec světa. A on mi povídá: "To máš jednoduché, vypneš motor otevřeš nádrž, zasuneš hadici, zmáčkneš, počkáš až to cvakne, vyndáš, zavřeš nádrž, zapláčeš nad cenou a můžeš jet."
Omlouvám se, že to bylo tak dlouhé a pravděpodobně o ničem, ale já zase měla potřebu se vypsat. ;)
Já se loučím. Bye bye!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama