BTS - Fake Love M/V [Love Yourself 轉 Tear]

Pátek v 12:56 | Anaj |  BTS

BTS asi před hodinou a něco vydali video k nové titulní písni Fake Love, kterou najdete na albu Love Yourself 轉 Tear. Přiznám se, že jsem měla strach. Nepustila jsem si žádné upoutávky, nic. Prostě se mi nechtělo. Nechtěla jsem být předčasně oodrazená. Poslední dobou jsem z BTS necítila to co dřív. Od Spring Day, kdy se o nich začalo více mluvit také v USA, se mi zdálo, že se vzdalují tomu, co jsem v jejich hudbě hledala. Nechci, aby to vyznělo tak, že jim nepřeju úspěch. To ne, jen jsem stále rozpolcená, zda je to pozitivní nebo naopak negativní. Asi kvůli tomu jsem během čekání na načtení videa měla tak stáhnutý žaludek obavami.
Nedopadlo to tak, jak jsem se obávala. Bylo to horší. Ze samého štěstí, mi dokonce vytryskly slzy. Fake Love mě přitáhla již prvními tóny, znovu jsem se zamilovala do jejich textu a choreografie. Zkrátka, BTS vydali to, po čem jsem tak dlouho zřejmě toužila. Melodicky se to blíží jejich současné tvorbě, ale je v tom něco, co mě nutí přemýšlet. Text je přenádherný. Propadla jsem hned několika frázím, i když jsou poměrně často omílané, pasují tam jako ulité. O choreografii a videu ani nemluvě. BTS jsou, co se videí a tance týče, na úplně jiné úrovni. Z tohoto úhlu se nedivím, že jsou populární zrovna oni. Dobře se na ně kouká a také to v uších dobře zní. Kombo!
Když to vezmu povrchně, tak nechápu Jiminův účes. Už jsem na něm viděla lepší. To samé Taehyung. Ale jinak stále platí, že BTS jsou plní visuálů.
Zbylých deset skladeb na albu jsem si taktéž poslechla. Většina je v pomalejším rytmu, což pro mě osobně začne být po polovině lehce ohrané. Kdybych měla nějakou vypíchnout, tak to bude Airplane pt.2, která má takový neobvyklý latinko-americký zvuk. Dále Anpanman, který mě zaujal asi nejvíc po titulní skaldbě. Nebo také So What, která je taková nejvíc energetická. Naopak jsem asi úplně nepochopila krásu Singularity, a to Taehyungův hlas zbožňuju, a taky 전하지 못한 진심 (Sincerity That Couldn´t Be Delivered), která vznikla ve spolupráci se Steve Aokim, není můj šálek kávy.
Celkově ale comeback BTS hodnotím velmi pozitivně, po dlouhé době mám z nich zase velkou radost. Držím jim palce v Americe, kde by měli vystoupit a opět se porvat o ocenění Top Social Artist, které loni vyhráli. Myslím, že i letos jsou jejich šance vysoké, protože ARMYs jsou jako šílené, když si něco dají za cíl. Bohužel si nemyslím, že je to to nejlepší co může být, spíš je mi z toho někdy až smutno. Tak mě napadá, jestli jsem na BTS nezanevřela taky z části kvůli jejich šílenému fandomu...

Seznam skladeb:
1. Intro: Singularity (V sólo)
2. Fake Love
3. 전하지 못한 진심 (Sincerity That Couldn´t Be Delivered) (Ft. Steve Aoki)
4. 134340
5. 낙원 (Paradise)
6. Love Maze
7. Magic Shop
8. Airplane pt. 2
9. Anpanman
10. So What
11. Outro: Tear

 

N.Flying, Cross Gene, Kanto

Pátek v 8:34 | Anaj |  KPOP: Comebacky

Už jsem opět zde a se mnou i nějaké ty novinky v kpopu za uplynulý týden. Začnu Kantem, kterého jsem náhodně objevila díky skladbě Salty. Musím uznat, že mu to jede. Video mi lehce připomíná některá videa od Zica, ale to nevadí. Salty je veselá a energetická. Je vidět, že léto je za humny a interpreti se na něj také připravují.


Cross Gene vydali ještě jedno video a to k písni 비상 (Fly). Kluci se snaží o jiný styl, což je vidět i slyšet na první pohled. Bohužel mě zrovna tahle skladba velmi připomíná nedávnou tvorbu skupiny Winner,tudíž pro mě Fly není tak přitažlivá. Na druhou stranu, kluci to pojali i po svém, sice mě už lehce štvou všudypřítomné světlice/dýmovnice, ale jsem ochotná je přehlídnout. Myslím, že do toho Cross Gene vložili kus sebe, ale zjevně to nebude jejich nejlepší období, tedy alespoň u mě.


Kapela N.Flying vydala mini album How Are You? s titulní skladbou How R U Today. Opět se snaží o něco jiného, pro ně nezvykle klidného, ale je to příjemná změna po všech těch šílenostech, i když asi proto je tak obdivuju. Jsou schopní udělat si srandu ze sebe a všech kolem, nenudíte se s nimi. How R U Today je sice pomalejší, ale refrén je stejně návykový, jako kterýkoliv jiný z jejich produkce.


Na závěr ještě SEVENTEEN a jejich japonský debut s písní Call Call Call. Jestli to takhle půjde dál, tak si budu muset zřídit kolonku Jpop. Už jsem se zzmiňovala, že tvorba kpop umělců v Japonsku je trochu jiná, ale tady to nijak intenzivně necítím. Seventeen zjevně našli styl, který jim sedí a propagují ho všude. Už tady opravdu končím.

Nenávidím ho! - 21. kapitola

13. května 2018 v 8:40 | Anaj |  Nenávidím ho!

Je to tady, ten den, kdy tohle utrpení skončí nastal. Dnes jsem tu s Nenávidím ho! naposledy a taky to zřejmě na dlouhou dobu poslední pokus o psaní. Nějak se na to necítim, myslím, že mám na víc, ale neukazuje se to. Chtělo by to nějakoej bombastickej nápad, který ale nepřichází. Takže to radši nebudu pokoušet.
Mimochodem, teď jsem vyplňovala přihlášku na intr. Tak jsem si s tím dala práci, aby to bylo čitelné, a pak tam na úplný konec zaškrtnu špatnou variantu. Nebudu lhát, mám chuť se zabít.
 


Nenávidím ho! - 20. kapitola

12. května 2018 v 11:51 | Anaj |  Nenávidím ho!

Takže dnes předposlední a také asi nejkratší kapitola. Nevím, ale asi mi to bude i chybět. Zvykla jsem si, že v sobotu a neděli prostě sednu a přidám sem něco z mé tvorby, i když vím, že to není bůhví jaké umění. Někde se začít musí. :) Zítra se tedy s Leou rozloučím definitivně, ale žádná slza asi neukápne, až tak z toho zničená nebudu.
Co ještě dodat? Už jen tři týdny a končím ve škole! Na tohle čekám celých osm měsíců, ale upřímně mě to i lehce děsí. Stále jsem nenašla vhodnou brigádu a prostě nechci skončit ve stejné firmě jako loni a předloni. Další věcí je, že po těchto prázdninách mě čeká maturitní ročník a já už teď vím, že jsem v háji. Asi přeháním, jako v podstatě vždycky, ale fakt z toho mám takovej nepříjemnej pocit. Uvidíme, jak to nakonec všechno dopadne, ale nebude to asi zrovna veselé.

Cross Gene, Teen Top, K.Will, Seungri

11. května 2018 v 22:20 | Anaj |  KPOP: Comebacky

Na comeback Cross Gene jsem čekala jako na spasení. A že se vyplatilo počkat si. Kluci, nyní bohužel jen jako pětice, vydali mini album Zero s titulní skladbou 달랑말랑 (Touch It), ve které poodkrývají zase další stránky své tvorby. Touch It je úplně jiného rázu, než jsme byli zvyklí, i video se nese v jiném stylu, ale i tak jim to neskutečně sedí. Dle mého skromného názoru.

Možná je to jen můj pocit, ale já už o Teen Top tak strašně dlouho nic neslyšela a ještě mě tak napadá, nebylo jich náhodou šest? To je jen detail, kažodpádně teď najednou vypustili Seoul Night, která mě získala již po prvním refrénu, takže asi tak.


K.Will je zpět s písní 너란 별 (My Star) a jeho hlas je krásnější než kdykoliv předtím. Nebudu lhát. Ze začátku jsem měla na mysli jen to, že to asi nebude můj šálek kávy, ale po refrénu jsem podlehla jeho hlasu, jako již několikrát předtím.


Seungri (BUGBANG) do toho praštil s DJ Alan Walkerem, producentem K-391 a zpěvačkou Julie Bergan. Společně vytvořili skldbu Ignate, která je jako stvořená na letní pařbu. Poslední dobou si všímám, že na takovýchto EDM skladbách začínám ulítávat a netuším proč, dřív jsem se jim spíše vyhýbala, ale teď mi nevadí, spíš naopak. Co si budem povídat, zní to prostě skvěle, Alan Walker je záruka hitu.


Na závěr něco, co sice není kpop, ale vůbec to nevadí. Já poslední dobou ujíždím na korejském jpopu, jde-li to tak říct. Také si mě letos získali NCT. Když se to spojí, vznikne skladba Chain, kterou najdeme na prvním mini japonském albu skupiny NCT 127. Je to jejich styl, možná je to až moc nahrané na sílu, možná by měli zvolnit.


Druhými experty na jpop jsou GOT6 (GOT7 bez Jacksona), kteří vydali The New Era, který vydali jako japonský singl. Musím se přiznat, že se mi to líbí mnohem víc než jejich současná korejská tvorba, ale stále je co zlepšovat.

Další články


Kam dál